Třetí bratr Alexandr.
Komunikace u nás doma trochu vázne. Vždycky jsem si říkala, že jsme divná rodina. Hlavně ta tátova strana popravdě. Protože... prostě moc nemluvíme. Mamky strana ano, ti jsou ukecaní až na půdu. A já jsem tak něco mezi. Záleží, v jaké jsem společnosti. Občas chci být slyšena a občas chci jen sedět a poslouchat. Neřekla bych, že mám s tátou špatný vztah, vlastně si myslím, že máme celkem dobrý vztah, ale máme trochu problémy s komunikací ohledně vážných témat. Táta prostě moc není na to mluvit o svých pocitech, nestává se, že by moc vyprávěl nějaké historky z dětství, nestává se, že by moc mluvil o svých rodičích nebo o svém životě... Naše konverzace většinou bývají celkem povrchní. A já jsem s ním asi nikdy moc neuměla mluvit. Nebo nikdy... Někdy možná jo, když jsem byla mladší, ale teď to moc neumím. Netrávíme spolu zrovna moc času jen my dva a když ano, tak se bavíme spíš o blbostech. Co třeba vím o dědovi, znám často jen z vyprávění mamky. Mamce to táta vyprávěl, ale nám už ne. A mo
