Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

O nesnesitelné nerozhodnosti jedné buchty.

Podala jsem si přihlášku na Erasmus. V neděli jsem odeslala všechny materiály a v úterý jsem dostala potvrzení, že mě moje domovská fakulta nominovala. Ještě ale čekám, jestli mě nominuje ta nedomovská. A potom budu čekat dalších pár týdnů, jestli mě přijme univerzita v Turecku, na kterou chci odjet. Chci jet. Hrozně moc chci jet. Říkala jsem si to už asi rok. Každému na potkání jsem vykládala o tom, jak budu příští rok půl roku v Istanbulu. Vlastně jsem o tom ani nemluvila jako o možnosti. Mluvila jsem o tom jako o hotové věci. Jenomže potom v Turecku a v Sýrii udeřila zemětřesení, která měla neskutečně vážné následky... a celý ten krásný obraz o tom, jak pojedeme spolu se spolužačkou pojedeme na erasmus do Istanbulu se rozpadl. Rozpadl se, protože ona se rozhodla, že nepojede. Nevyčítám jí to, fakt ne, je jako moje ségra a úplně chápu obavy, s nimiž za mnou přišla a důvody, proč se rozhodla, že nepojede. Věřím, že ji to ničí, že po tom toužila stejně jako já. Věřím, že je to pro ni j

Nejnovější příspěvky

Nesnesitelná těžkost bytí studentem, pracujícím a debilem.

Čas rány nehojí, jen na ně už nemyslíte tak často...

Miluju studentský život, ale občas mě ničí.

Nechci žít s pocitem, že si mám pořád něco vyčítat.

Potřebuju odjet někam, kde jediné, co musím řešit, je co si dát k obědu.

O morální kocovině a tak nějak o životě.

Třetí bratr Alexandr.

O stařecké nespavosti, studiu a rakiji, aneb měla bych se zamyslet.

Nikdy bych nečekala, že tuhle konverzaci povedem.

Chtěla bych psát.