Když nestíháte ani spát ani jíst, je asi něco v nepořádku.

 Nevím proč, ale nemívám už tak často tu potřebu psát články o svém životě. Asi je to tím, že času je stále méně a méně, tak trávím čas buď absolutní prokrastinací typu koukání na seriály, u nichž nemusím moc přemýšlet, anebo jsem naopak furt někde v pejru a nemám čas nebo kapacitu si někde sednout a něco psát. Bohužel ale už nemám ani kapacitu dělat věci, které dělat musím a potřebuju. Už několik dní jsem se nezastavila a pořád jsem nedodělala dárek pro mamku k Vánocům a pokud to nepošlu zítra večer, dost možná se to už ani nestihne. Zároveň musím do neděle odevzdat esej, na níž ale potřebuji ještě dočíst jednu knížku. Tu ale opravdu nemám kdy číst, takže kromě toho, že se nezastavím přes den, už nemám čas ani v noci spát.

Nemyslete si tedy, že bych byla nonstop někde v práci anebo ve škole a proto nemám čas. Je to pravda jen částečně. Tento týden se ale všichni rozhoupali ke společenským aktivitám všeho druhu a konají se všechna předvánoční posezení, jaká vás napadnou. Do toho jsem z pondělí na úterý spala asi jen 2 hodiny, protože jsem se přetáhla a potom nemohla usnout a ráno vstávala v půl 6 ráno do práce. Tento deficit jsem bohužel pořád neměla čas dospat, protože jsem další den vstávala taky v půl 6 ráno do práce, potom byla 8 hodin v práci a potom jsme měli meeting a vánoční besídku, takže jsem přišla domů v 1 ránu a ještě k tomu opilá, takže dneska jsem sice spala asi osm hodin, což je přibližně tolik, kolik jsem toho naspala za předchozí tři dny, ale zase mi je už od rána zle.

Protože jsem ale nenapravitelný idiot, samozřejmě nejdu domů. Vyrazila jsem dopoledne na přednášku o Islámu, potom jsem do sebe nasoukala něco k jídlu, co ve mně zvládlo vydržet asi tak hodinu, potom jsem šla rovnou na turečtinu a teď sedím na fakultě a přemýšlím o všem, co musím dneska a zítra ještě udělat, a přitom v 9 večer už musím sedět v kině, protože kamarád koupil lístky a já už jsem se na něj jednou tenhle měsíc vykašlala a dvakrát za sebou je to trapný i mně. A hlavně už koupil lístky. Nejsem už schopná žádné hlubší aktivity před tím, než to zalomím v kině, tak jsem se uchýlila sem na blog, že se trochu vypláču do větru. 

Je toho moc. Je toho prostě strašně moc. Psychicky na tom nejsem dobře, dneska jsem se rozbrečela, když jsem došla na zastávku a zjistila, že jsem si zapomněla respirátor a musím se vrátit domů. A kromě toho, že jsem strašně unavená kvůli tomu, že špatně spím, tak furt tvrdnu v práci, která mě vyčerpává fyzicky a už mi hučí v hlavě z toho, jak bych hrozně spala, ale nemůžu, protože jsem vypila už dva litry kafe a mozek nonstop nevypíná. Chce se mi brečet, ale vím, že jakmile začnu, tak nepřestanu. Nejím, a když jo, tak prasím, protože jsem emocionální jedlík a potřebuju stres a veškerý zoufalství prostě zažrat něčim sladkym. A pak je mi zle, protože jím kraviny, místo abych se najedla pořádně. Když máte na práci tolik věcí, že nestíháte ani spát, ani jíst, je asi něco v nepořádku. 

Ale hovno v nepořádku. Je to kurva špatně. Nebudu se držet zpátky, tohle je můj blog a můžu si na něm nadávat, jak chci. Říkám si, že je to jen tenhle týden. V neděli odevzdám esej a pak si trochu dáchnu. Jenže to není pravda. Sice budu mít na chvíli pokoj od školy, ale stejně budu v práci i na Štědrý den... Zítra jdu večer na dvě akce, od čtyř na jednu a v osm na druhou, a už teď je mi špatně. Proč teda radši nezůstanu doma? Protože prostě... chci jít, ale zároveň vím, že to nezvládám. Už v úterý jsem málem nedošla domů z divadla. Myslela jsem, že sebou seknu. A teď, místo abych napsala kamarádovi, že na to nemám, že jedu domů, tak sedím na fakultě a píšu tenhle článek, zatímco čekám, až mi bluetooth přetáhne fotky do počítače, abych mohla dodělat kalendář pro mamku... Místo, abych se na obojí vysrala, jela domů a konečně se vyspala. 

A už teď vím, že dneska stejně zase nebudu spát. Takže dodělám v noci ten kalendář, vyspím se 3 hodiny, ráno vstanu v 6 a pojedu do školy, budu v ní celej den a až se v deset zavře hospoda, pojedu domů, abych mohla další den celý den strávit v práci. Protože prostě musím, musím fungovat, i když studuju 3 školy zároveň a chodím do práce. A musím mít i nějaký život mimo školy a práce, protože kdybych ho neměla, tak se zblázním. Poslední dva týdny jsme měli na fildě online výuku a já se chtěla zabít. Jak sedím doma, tak totiž moc přemýšlím a nebaví mě ani to, co mě dřív bavilo. Po tolika týdnech, měsících, jsem minulý týden hrála na klavír... hrála bych, až bych brečela, ale zároveň, když sedím doma, tak nehraju. Mám sto chutí se teď vloupat do hudební učebny na fildě a hrát, prostě jen hrát, to, co mě zrovna napadne. Jsem tak hrozně vyčerpaná, ale zároveň se neumím zastavit, protože v momentě, kdy se zastavím, tak se zhroutím. Vím to. Cítím to v kostech. Jsem blizounko od dalšího mental breakdownu... Kvůli tomu nespím. A pak jsem k němu ještě blíž, protože nespím. Začarovaný kruh. Snad už se brzy uzavře. 

Vánoční nálada letos nula nula nic... Zato se ze mě asi stane alkoholik. Tenhle můj stream of consciousness popravdě už ani není moc conscious, protože mám pocit, že sebou každou chvíli švihnu tady na stůl, ale co. Nemůžu, prostě už nemůžu. To, jak teď žijeme, mě ničí. Ničí mě to a hrabe mi z toho, vím, že mi hrabe, ale nevím, jak z toho ven. Takže jen zaměstnávám mozek milionem píčovin a všechny problémy náležitě ignoruji. Zprávy jsem neviděla už měsíc a vůbec netuším, co se teď děje. A asi je mi to tak nějak i jedno. Moje kamarádka porodila, to je nejdůležitější zpráva tohohle měsíce. Nějaký Covid, to nikoho nezajímá. Jenomže tam někde, vzadu, v mém mozku... to je. Číhá to tam a čeká, až se to probere k životu a bude mě to moc sežrat. 

Komentáře

  1. "Jsem tak hrozně vyčerpaná, ale zároveň se neumím zastavit, protože v momentě, kdy se zastavím, tak se zhroutím."

    To je přesný, mám to stejně - když mám moc času a volna, tak příliš přemýšlím a mám úzkosti z vlastních myšlenek. Navíc mě dobíhá zase trochu PTSD z toho, co se stalo před rokem. Jenže zase pořád něco řešit, někde se nahánět, to je taky šílená zátěž na psychiku. I proto třeba nejsem schopná odepisovat, abych ti jen nepičovala na život. :D Myslím, že bys měla přeci jen trochu ubrat a snažit se aspoň o pořádný spánek. Taky mě letos absolutně míjí jakákoliv vánoční nálada. Mimochodem na jaký film jste šli?

    OdpovědětVymazat
  2. 3 školy a práce? Jsi blázen, jen abys věděla. S takovou tě hoodně brzo čeká vyhoření a to určitě nebude moc pěkný. Je třeba hodit relax, snad se ti to aspoň během svátku trochu povedlo

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky