Eutanázie. Vysvobození nebo vražda?

Začíná se ze mě stávat takovej ten tzv. pozér, kterej má rubriky a odkazy anglicky a texty píše jenom česky :D Ale u dlouhých článků je to zkrátka těžký... Člověk to napíše a pak už je línej to psát tou druhou řečí... A tak si častěji volím to, že to píšu jen česky, ale rubriky kvůli tomu předělávat nehodlám. Možná jsem z pohledu mnohých pozér, ale I don't care. I love it! Miluju angličtinu, i když napíšu třeba jen pár slov v tom českém textu, takže máte pech, jestli si myslíte, že jsem pozér, pozérem i nadále zůstanu.

Už před několika měsíci jsem založila rubriku: "What people don't talk about"... O čem lidi nemluví. (Moc). A pak jsem do té rubriky nějak nic nenapsala. Zjistila jsem, že nemůžu přijít na to správné téma, na které bych měla takový článek napsat. Vlastně jedno mě napadlo, ale nakonec jsem ho nenapsala, protože se stal až příliš osobním na to, abych ho dokázala na blog přidat. Když se teď ale všude mluví a píše o té sestře vražedkyni, která nejspíš provedla eutanazii v nemocnici v Rumburku, jedno téma mě napadlo. Napadlo mě a trochu se bojím ho vytáhnout, protože... řekněme si to narovinu, tohle téma je tak trochu tabu. Eutanázie. Vražda nebo vysvobození?

Než o tom, jak se k tomu stavím, začnu psát, chci říct, že svým názorem nechci nikoho urazit či zesměšnit opačný názor někoho jiného. Každá lidská bytost má právo na utvoření si vlastního názoru na určité věci a postoje, které má, z něj dělá člověka, kterým je. Zároveň bych byla ráda, kdybyste mě za můj názor nijak nesoudili. Přestože si myslím, že můj názor na eutanázii není nijak pohoršující, nijak EXTRÉMNĚ pohoršující, jistě by se našli tací, kteří by mě kvůli němu rádi obdařili nehezkými jmény, tak pokud mezi ně patříte, tak si to prosím nechte pro sebe, za svůj názor si myslím nezasloužím číst sprosté, urážlivé komentáře, děkuju.

---

Takže jsme u toho. Uf. Personaly, I think, that...

Existují případy, kdy by eutanázie neměla být brána jako něco špatného. First of all... každý člověk má právo rozhodnout se, zda chce či nechce žít. Z toho poměrně logickou úvahou vyplývá, že má každý člověk právo na to, se rozhodnout, že chce zemřít. Představte si situaci, kdy jste připoutaní na lůžko a jste nemocní. Kdy víte, že už se to nezlepší a že brzy přijde smrt. Kdy máte hrozné bolesti a neskutečně trpíte. Ano, já vím, tohle není snadné si představit, vlastně je téměř nemožné si to představit, ale zkusit to můžete. Už jste dávno přestali doufat v zázrak, protože i kdyby našli lék na rakovinu/nebo bilion dalších smrtelných nemocí, vám už by ten lék stejně nepomohl, protože jste tou nemocí prožraní až do morku kostí. Už nic sami nemůžete, jen cítíte bolest a nemáte žádnou naději, klid, nic... jediné, co si v tu chvíli přejete je, aby vás toho trápení někdo zbavil. A já se vás ptám... je špatné v takovém případě tomu člověku vyhovět? Podle mě není. Protože ten člověk už prakticky stejně nežije, jen přežívá, čeká, až si ho ta proradná nemoc konečně vezme... a mnoho lidí v eutanázii vidí vysvobození z krutého konce života. Když vidíte vašeho blízkého takhle trpět, tak v tom nevidíte vraždu nebo něco nemorálního, naopak, připadá vám to správné. Alespoň si to myslím. Nemám s tím vlastní zkušenost, samozřejmě, že ne, u nás je to nezákonné, ale myslím si, že to tak musí být. Přeci jen... není nic horšího, než vidět vašeho blízkého trpět. Samozřejmě by se to nemělo zneužívat. Je to něco, co se nedá vrátit zpátky. Ale nemyslím si, že je to špatné ve chvílích, kdy dotyčnému už skutečně není pomoci a je to jeho přání.

Nedávno se hodně mluvilo o případu jednoho muže ve Francii, který byl po autonehodě udržován ve vegetativním stavu asi 6 let. Francouzský soud rozhodl, aby byla jeho léčba ukončena a on byl odpojen od přístrojů, tedy povolil jinak zakázanou eutanázii. Bylo to tam trochu komplikovanější, tohle je takové shrnutí. Jeho věřící rodiče byli proti, spolu s jeho sourozenci, jeho žena a lékaři byli naopak pro ukončení léčby. Bylo kolem toho ale neskutečné haló, nevím, jestli jste to zaznamenali. Ten muž byl připoután na lůžku, 6 let udržován při životě, zatímco jeho mozek je nenavratitelně poškozen a on už ani nevnímá realitu. Nevím, jestli už ho odpojili, nebo ne, ale vím, že se o tom hodně mluvilo v souvislosti s pozměněním zákona. Podle návrhu, který by měl být projednáván, by pak každý člověk měl mít právo na důstojný odchod ze života. Tudíž, že smrtelně nemocný člověk nebo člověk, který by byl v podobné situaci jako tento muž, by měli právo na to, si zvolit eutanázii. Upřímně si nejsem jistá, do jaké míry se dá eutanázie uzákonit natolik, aby to fungovalo... ale myslím si, že není správné udržovat při životě někoho, kdo ve skutečnosti už ani naživu není, kdo už nevnímá svět a není možné, že se jeho stav zlepší.

Problém nastává ve chvíli, kdy je eutanázie nezákonně vykonána, jako byla nejspíš teď v tom Rumburku. Jak člověk potom dokáže, že ten dotyčný chtěl svůj život skutečně ukončit, a že to nebyla vražda? Těžko. Není sepsáno žádné oficiální prohlášení, žádný podpis, žádný důkaz... tudíž ta zdravotní sestra, která nejspíše pouze z lidského soucitu vyhověla umírající ženě a pomohla jí ukončit život, bude odsouzena za vraždu. To samozřejmě jisté není, ale je to hodně pravděpodobné. A možná jí třeba vážně zavraždila, co já vím... ale nejspíš ne. Protože eutanázie z mého pohledu zkrátka vražda není. Taky necháte uspat nemocného psa, když trpí a umírá... tak proč je takové tabu mluvit o tom, zbavit trápení člověka, který umírá a trpí a který si přeje zemřít? Samozřejmě asi není správné srovnávat psa s člověkem, ale ten princip mi přijde dost podobný. Dobře. Tuhle část bych možná měla smazat. Dostávám se do situace, kdy se vážně hodně bojím tenhle článek zveřejnit :D A tak doufám, že mě za něj nebudete nesnášet nebo nebudete lynčovat :D Jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor... a byla bych ráda, kdybyste vy - slušným způsobem - vyjádřili ten svůj, i když je třeba naprosto jiný. Samozřejmě všechno má svoje pro a proti... ale chtěla jsem tímhle článkem vyjádřit to, že z mého pohledu existují chvíle a situace, kdy eutanázie není nic ze zásady vyloženě špatného. V některých situacích zkrátka ne.

Radši už půjdu.