Eleanor & Park

Minulý týden jsem byla na dovolené ve Španělsku a jak už to tak na dovolených u moře bývá... četla jsem si. Já nejsem zrovna plážový povaleč, ale dokud mám co číst, jsem v pohodě. A teď, když ležím na nemocničním pokoji a nudím se, páč by mi mělo bejt pekelně blbě, jenže neni... jsem si řekla, že bych.mohla napsat tenhle článek. Z mobilu, takže se omlouvám za překlepy.

Knihu Eleanor & Park jsem si koupila už před dlouhou dobou. Bylo to v den, kdy jsme s mámou byly na Timu Burtonovi... což už ani nevím, kdy bylo, ale určitě před prázdninama. Bylo to na doporučení od s c a r s, která ji četla už před nějakou dobou. Příběh mě zaujal, no chtěla jsem s objednáváním přes net počkat... a právě v den té výstavy mi na ni úplně náhodou padl zrak v Luxoru na Václaváku mezi cizojazyčnýma novinkama. A bum. Bylo to jasný. Musela jsem si ji koupit. A taky koupila. Jenže jsem měla jiný věci ke čtení a pak jsem chytla náladu, kdy se mi prostě nechtělo vůbec nic číst. Což nesnáším, ale stává se mi to. Na Eleanor & Park od Rainbow Rowell se tak akorát pár měsíců prášilo. Až do dovolené ve Španělsku. Když jsem si měla vybrat, kterou knihu si vezmu s sebou, věděla jsem, že to bude tahle. A neprohloupila jsem.

---

O čem vlastně tahle kniha je? O lásce. O tom, jaké to je, když se poprvé zamilujete. Eleanor se zrovna přistěhovala do domu svého otčíma, který jí konečně po roce dovolil se vrátit. Žije tam spolu s matkou a čtyřmi sourozenci a tahle rodina je všechno, jen ne fungující a harmonická. Ve škole se jí posmívají kvůli váze, kvůli neposedným zrzavým vlasům a kvůli oblečení, které nosí. Chtěla by, aby si jí ostatní nevšímali, ale zkrátka není možné, aby se jí nechtěné pozornosti. Parkovi je 16. Jeho máma pochází z Korey a on je mnohem více podobný jí než otci. Černé oblečení, sluchátka a hlava v komixech. A i on chce být neviditelný, ale není. Svým exotickým vzhledem vybočuje, ať chce nebo ne. A tihle dva se jednoho dne potkají. A to spustí sled událostí, které nikdo nečekal. Rozhodně ne oni dva. Budou tu možná spoilery, tak s tím počítejte.

Nejdřív bych chtěla říct, že je to po dlouhý době knížka v angličtině, u které jsem vůbec neměla problém rozumět. Jasně, našlo se pár slov, co jsem neznala, ale většinou se to dalo domyslet a asi 2x jsem si něco našla ve slovníku, protože to sice nebylo důležitý, ale mně rozčilovalo, že to nevim :-D Není to psané složitou angličtinou jak od George R. R. Martina, no zároveň je to napsané krásně, citlivě a hrozně čtivě. Měla jsem to přečtené hrozně rychle a to já čtu vážně pomalu normálně. Tohle byl asi rekord. A k tomu to nebylo v mý rodným jazyce. Je to psané v er formě, střídavě z pohledu Parka a Eleanor. A je to krásný. Vážně moc krásný příběh. Odehrává se v roce 1986, takže je tam spousta hlavně hudebních reálií, které já osobně velmi ocenila. Hlavní hrdinové mají rádi stejnou hudbu jako já, díky čemuž mi byli ještě sympatičtější. Kdo mi byl ale fakt nesympatickej byla máma Eleanor. Postava otčíma tam byla k nenávidění, ale její máma mi hrozně lezla na nervy. Bohužel takové chování se u týraných žen objevuje no...

Rozhodla jsem se nepsat přesně o tom, co se v knize událo... ale musím říct, že jsem si ji skutečně zamilovala. Stalo se mi u ní ale něco podobného jako Hazel Grace v TFIOS. Nemluvím teď o těch třech slocech... naopak, to se mi líbí, že si to člověk může sám domyslet, ale o tom, že se neví, co je se zbytkem Eleanořiny rodiny. Kde je její máma, co je s Maisie a Benem a Moosem? A co Little Richie? To mě fakt trochu štve, že to nevím. Ale i přes to je to zkrátka a dobře nádherná kniha a děkuju s c a r s, že mi o ní řekla.

hodnocení: 15 bodů z 10. Jo. Až tak.