O volbách, dlouhém týdnu, krevních testech a krátkých vlasech, aneb zásadní změny v životě Andělíny Tussaud.

Články tohohle typu bych nazvala "Andělína se potřebuje nutně vykecat". Mám v rozepsaných už nějakou dobu O mandlích, nové škole, němčině, šmoulech a zásuvkách na stropě, ale nevím, jestli to vůbec někdy dopíšu, už to nějak ztratilo na aktuálnosti, aspoň něco z toho. Nová škola je aktuální furt, o té se možná zmíním i v tomhle článku. Ale uvidíme. Zrovna teď jsem se vrátila z kina. Byli jsme s tátou na filmu The Maze Runner, podle knihy, kterou si nutně budu muset přečíst. But I will talk about that later. O Labyrintu mluvit nechci. Respektive chci, ale ne v tomhle článku. Ten si totiž zaslouží článek vlastní, rozhodně. Protože je kurevsky hustej. Dylan O'Brien je nová láska mýho života :D Já vím, že pro většinu z vás už kvůli Teen Wolf, no pro mě až díky tomuhle filmu. Anyway. Kdo chce číst dál, může... koho moje výbleje nezajímají, tak nemusí, nikoho nenutím :D

---

Jsem poslední dobou na mrtvici. Respektive tenhle tejden zas tolik ne, ale tak obecně. Minulej tejden byl děsnej. Jakože fakt děsnej. Už ve čtvrtek jsem padala na držku. Proč? Protože to byl týden, kdy normálně pracuju, tedy první týden v měsíci, teoreticky. Takže kromě toho, že jsem chodila do školy, jsem musela chodit ještě i do práce. Což by nebyl takovej problém. To mi nevadí a jsem zvyklá z loňska. Vždycky jsem to dávala. V srpnu jsem zvládla vyfakturovat za dva dny, abych mohla odjet na vodu a na sraz Potter magorů. Takže to není žádnej big deal. Šlo ale o to, že jsem musela vstávat každej den nejpozdějc v osm... Ale hlavně jsem chodila domů nejdřív v osm. V pondělí jsem byla v práci, ve škole a pak na italštině a přišla jsem domů v půl osmý, dobře, ale pak to začalo. V úterý jsem šla ráno do školy, pak jsem měla imatrikulaci, pak zase školu a tu školu jsem měla až do sedmi, takže jsem přišla domů v půl devátý, totálně v prdeli, protože jsem byla celej den narvaná v těch kurevskejch silonkách a měla jsem nohy odřený jak prase. Další z nevýhod x kilo navíc, já vim :D Momentálně ale nemám jak s tím něco dělat. Nicméně potom přišla středa. Ve středu mám školu jen do 15:50, ale od devíti, takže vstávala jsem v půl osmý, šla jsem do školy na Základy znakového jazyka, což je totálně hustej předmět, mám to jako volitelný a asi miluju našeho lektora, no niiic niiic, nechte mě žít :D Já se vždycky crushnu na učitele, to už je takový moje krédo. Moje indiánský jméno by mohlo být: Ta, která se vždycky zabouchne do učitele. A to nekecám. Tohle už je tak... já nevim... aspon šestej :D To jsou takový ty platonický lásky, tuším to bylo téma týdne minulej tejden nebo ten tejden před tím :D Nebudu to řešiti :D Každopádně je to fakt super a hrozně mě to baví. Jo, já vím, jsem na oboru italianistika :D ale to mi nezabraňuje si tohle zapsat jako volitelnej předmět :D Jen se bojím té zkoušky :D Protože ta logicky s hluchým lektorem nebude probíhat ústně :D Popojedem.

Měla jsem mít další přednáškku potom, ale rozhodla jsem se jí zatáhnout, přestože to byla teprve první přednáška, tudíž všechny informace a tak jsme se dozvěděli tam. Místo toho jsem jela k doktorce, protože jsem si potřebovala vyzvednout prášky. Na další přednášku jsem pak jela až na druhou hodinu, takže jsem se výjimečně stihla dokonce i naobědvat. Kolem půl dvanáctý. No... přednáška mi skončila před čtvrtou a já šla kamaráda doprovodit na metro a pak si to zamířila rovnou na Václavák ke kinu Lucerna, kde jsem měla sraz s Ajjinkou, se kterou jsme byly domluvené, že půjdeme společně na jeden film uváděný na festivalu Be2Can. O tomhle filmu, který se jmenuje Sils Maria (nebo Clouds of Sils Maria) napíšu víc v jednom z připravovaných článků o mých filmových zážitcích. Jediné, co vám teď řeknu je, že se mi to neskutečně líbilo a Kristen tam byla úchvatná. Dokonce získala cenu kritiků za nejlepší herečku ve vedlejší roli na filmovém festivalu v New Yorku, což je informace, která patří nejspíš na jiný typ blogu, ale nemohla jsem si ji odpustit. Před kinem jsem si dala capuccino se šlehačkou (člověk by řek, že zvládnu napsat capuccino, když studuju italštinu, ale já si prostě nikdy nepamatovala, jak se přesně píše :D) a pak jsme šly do kina no. Domů jsem se vracela kolem deváté. Přičemž naposledy jsem jedla v půl dvanácté. Nedostat ráno jabko od ODS v rámci volební kampaně, tak asi zdechnu. Přišla jsem domů kolem půl desáté a byla jsem ráda, že žiju. No jo... jééénže. Ve čtvrtek mám školu od 8:20. Ale já kráva němůžu jít spát hned v deset, když musím vstávat po šestý, nééé. Já čučím na SELFIE do půl druhý a pak se divím, že jsem unavená :D Po té, co byl první seminář málem mojí smrtí, jsem jela do práce a potom z práce rovnou na němčinu. Díky bohu kluci v práci dojeli pro jídlo do KFC, jinak bych se zase nezvládala najíst. A po němčině? Myslíte, že jsem jela domů? Néééé. Jely jsme s W. na deskohraní. Což je festival deskových her, na který chodíme už od... sexty? No možná ne, spíš v septimě jsme byli poprvý. Tohle byl náš třetí nebo čtvrtý ročník. Byly jsme tam jen asi do devíti nebo tak, ale stejně. Domů jsem přijela kolem desátý a totálně tuhá. Spíš ještě pozdějc bylo. To už jsem vážně byla zralá na panáka... a na kremaci.

Friday. The best day of the week.

Well. Chyba. Ráno přednáška od devíti, to se celkem dá. Ale já na ní nešla. Proč? Nooo... šla jsem k doktorce. Na osmou. Takže jsem musela opět vstávat nekřesťansky brzo. Na mě brzo. Tam jsem strávila mládí čekáním, než přijdu na řadu a pak mě doktorka poslala na krevní testy kvůli zvýšeným hodnotám ASLO, o kterých jsem mluvila x měsíců zpátky a kvůli kterým mi trhali mandle. Po té, co mi odebrali krev a co jsem si vyslechla řvoucího dědka, kterej málem rozprečel paní sestřičku, který je tam 70 a vypadá na 120... jsem si to zamířila rovnou na autobus domů, protože než bych dojela na přednášku, byl by konec. A hlavně jsem musela znovu do práce, musela jsem to dodělat. No jo, jenomže... jsem z práce nešla domů. Respektive ano, šla jsem na oběd, měli jsme lívance, mňam. Ale prakticky jsem šla z práce jen do další práce. Proč? Protože jsem se já kokot už asi před dvěma měsíci, možná i před delší dobou, přihlásila do volební komise. Jak jistě všichni češi vědí, tak u nás probíhali komunální volby, z jejichž výsledků mám chuť emigrovat. Komunální volby jsou to nejhorší, co vás čeká, když sedíte ve volební komisi. Což o to, v pátek tam smrdíte od půl jedný do deseti... Jen sedíte a kontroujete platnost občanek u jmen z části čtvrti, kterou máte na starost. Nic tak hrozného. No ráno musíte vstát na osmou, což už je trochu horší, ale taky to není tak hrozný, když bydlíte 10 minut busem od školy, kde se volby konají. To hrozné nastává, když se zavřou volební místnosti a vy po těch 6 hodinách sezení v sobotu a dalších 8 hodinách v pátek, musíte vstát, vyprázdnit všechny urny... a spočítat to. Byli jsme připravení, náš předseda nás dokonce zkoušel v průbehu voleb, když byly volné chvíle, aby zjistil, jak rychle nám to půjde od ruky. No ačkoliv jsme si celé dva dny vymýšleli nízkou volební účast, abysme naštvali ostatní okrsky, realita byla taková, že náš okrsek měl, jako pravidelně, tu největší volební účast. Což znamenalo v tomto případě i největší počet lidí, protože náš okrsek je poměrně velká část čtvrti, ve které bydlím. (Ani ne tak velká, ale jsou tu bytovky, takže hora lidí). Takže tam máte před sebou nějakejch 450 volebních lístků velkejch jak kráva, na kterejch kandidue 31 stran, z toho skoro každá z nich má 65 kandidátů. Z toho lidi můžou zakřížkovat maximálně 65 kandidátů napříč stranami, nebo jen stranu, anebo stranu a ještě nějaké další kandidáty z jiných stran. To samé u voleb do zastupitelstva, akorát tam bylo 7 stran a 11 lidí, tak to bylo v pohodě a to já jsem nepočítala :D Ale dokážete si asi představit ten voser to všechno kontrolovat. A praktická nemožnost neudělání chyby.

Já jsem teda nepočítala. Rozhodlo se, že holky budou zapisovat, protože při testu počítání křížků jsme propadly :D Teda hlavně já :D Protože jsem to nedala ani napotřetí. O jeden křížek. Pche! :D Každopádně úkolem zapisovatele bylo u každého kandidáta každé strany dělat čárky, pokud je někdo zakřížkoval. Což znamenalo dělat čárky úplně u každýho kandidáta tý strany, kterou někdo zakřížkoval, pokud někdo zakřížkoval jen tu jednu stranu. Což znamenalo dost ošklivý křeče do ruky, kterou píšu. Ale tak to se ještě dalo. Když to však bylo hotové... museli jsme to spočítat. Což znamenalo u každého z těch kandidátů spočítat a napsat, kolik dostali hlasů. Ale nejen to. Pak jsme ještě všechny ty preferenční hlasy u všech kandidátů museli sečíst a spočítat, kolik celkem hlasů teda dostala celá ta strana v součtu. A to ještě nebylo všechno. Protože pak se to muselo všechno zanést do počítače. A muselo to sedět, jinak bysme museli počítat znova. Když jsem byla na Eurovolbách, šli jsme domů kolem půl čtvrtý. Tuhle sobotu? No... kolem půl jedenáctý a to jsme byli ještě rádi. Odhadovali jsme to tak na půl druhou ráno... a některé komise to vážně tak dlouho počítaly. Ne tedy ta naše, ale byli jsme poslední ze všech okrsků u nás. Tedy jako v naší části města Prahy, nemyslím v celé Praze :D Každopádně jsme tam pak seděli jak idioti, já jsem před sebou měla tři ty zapisovací archy, protože jsme byli rozdělení na tři dvojice, a vždycky jsem u každého jednotlivého kandidáta přečetla počet hlasů z každého z těch tří zápisníků, M. je sečetl a P. napsal výsledek do počítače. A tohle pěkně prosím u všech kanditátů ze 31 stran, přičemž ve většině bylo těch kandidátů 65. Ale ať nežeru, na druhou stranu... některé strany u nás třeba nezískaly ani jeden hlas a nikdo z nich ani žádný preferenční, takže to bylo lehký počítání. Když jsme to tam takhle ve třech dělali asi hodinu, tak se přidal i předseda komise P. a pan B. si vzal jeden z těch zápisnejch svazků a četl aspoň jedno z těch čísel vždycky. Když už holky, co tam byly s náma, začaly moc lelkovat, rozhodl pan B., že ho vystřídá jeho dcera a její kamarádka si pak vzala ten třetí almanach. Ale myslím, že nejrychlejc nám to šlo, když jsem to četla sama, protože to četl jeden člověk a tak věděl, co má zrovna říkat a hledat, ale nakonec jsme se dostali do tempa. Jenže po vyplnění každé strany po jednotlivých kandidátech, nám musely sedět součty. To, co bylo v počítači muselo být stejné jako to, co jsme měli na těch zápisnících. Což ne vždy bylo. A nikdy NE mojí chybou, protože já jsem si narozdíl od jiných lidí svoje výpočty pokaždý 5x překontrolovala, než jsem šla sčítat další část strany. Ale to já jen tak :D Každopádně nám to nakonec nevyšlo jen o jednoho člověka, což bylo pozitivní, věděli jsme o kterýho, tak se to opravilo, chyba zažehnána... a mohlo se tisknout. Hallelujah! (Ty do zastupitelstva spočítali chlapi v průběhu a to už bylo vytištěný a hotový, to bylo rychlý, poměrně...). No, tak P. dal tisknout... všechny ostatní komise už byly v tahu, že ano... a hlavně, že říkali, že kdyby došel tonner, tak ho máme vedle. No... jenže komise vedle už byla taky v čoudu, takže toner byl v čoudu s nima. Hm, co myslíte, že se stalo? Došel toner...

Totally my reaction. Well...

Yeah. This is better...

Well...

Yeah. Perfect.

Teď si představte, že máte v sobě asi 5 kafí a už se sotva držíte na nohou a řeknou vám, že došel toner :D Což nebyla žádná extra trága, ale museli nám ho přivézt... což trvalo dalších 10-15 minut... pak se to muselo vytisknout, což byl poměrně velkej štos papírů. No... a pak se to muselo podepsat. 4x. A pak se to muselo odvézt na úřad. Což znamenalo, že předseda se zapisovatelem tam jeli. A my tam museli čekat, než přijedou zpátky. A když přijeli, museli jsme vyklidit třídu a nanosit to do auta a tak. No... já a M. jsme se pak oddělili, protože nám jen autobus, takže jsme na ně hodili to vykládání, ale už to museli zvládnout. Já jsem byla totálně mrtvá. Už ve čtvrtek, jak jsem říkala. V pátek jsem v té komisi vypila SHOCK a tři kafe a stejně jsem tam usínala. Takže jsem přišla domů... padla jsem na kanape a nechtěla jsem se ani hnout. Měla jsem chuť se ožrat. A to, že takovouhle chuť já moc často nemívám, vzhledem k mému vztahu k alkoholu.

Takže asi tak. V neděli jsem kupodivu spala jenom do deseti. Ale pak jsem nic nedělala celý den. Zkoukla jsem jeden díl nového Doctora Who (jsem furt pozadu), pak jsem koukla na TBBT, potom na Once Upon a Time a prakticky se nehejbala. Ale tenhle týden to začalo nanovo. Dva dny z nového týdne jsou pryč a já mám pocit, jakoby byl alespoň pátek. Včera jsem prodělala drastickou změnu vzhledu po té, co jsem se nechala ostříhat asi tak přibližně o dvacet čísel. Na mém Instáčgramu se můžete kouknout na tu změnu, pokud chcete :D Mojí mámu málem kleplo, dneska fňukala, jak je jí líto, že jsem si je ostříhala. Můj brácha si ani nevšim :D Ale tak... chlap :D Co čekat. V práci si taky nikdo nevšim :D Je to pro mě vážně změna, protože takhle krátké vlasy jsem neměla od 5. třídy na základce a potom první rok, dva na gymplu :D Vždycky jsem patřila k těm, kteří chtěli pěstovat vlasy a ostříhat jsem si je takhle drasticky nechala vážně v té páté třídě a od té doby ne. Tehdy to bylo ještě víc a obrečela jsem je, nebylo to dobrovolné :D (ehm... návštěvníci ve vlasech :D) Jenže jsem zjistila, že mě ty dlouhé vlasy hrozně serou... a už delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že se nechám ostříhat, ale vždycky jsem vyměkla v křesle před zrcadlem, když kadeřnice vzala do ruky nůžky. Tentokrát ne. Můj požadavek byl jasný a přesný. Ostříhat. Lehce pod ramena. Ups. Ale líbí se mi to, jen si na to nejsem schopná zatím zvyknout :D Mám je trochu delší jak Snape v pátym díle :D Ale ne tak mastný :D A tak černý :D

Z téhle animace umírám :D

Jinak zamysleli jste se někdy nad tím, kdo vlastně všechno je ve filmu Avengers?

Black Widow.

Ironman.

Thor.

Captain America.

Hulk.

Pozorně si prohlídněte počáteční písmena jejich jmen :D

Well... na to jsem narazila dneska na netu, to není z mojí hlavy, ale dostalo mě to :D

Dneska, jakože v úterý, nám odpadly tři předměty (why not? :D), takže jsem měla volné odpoledne. Které jsem strávila celé v práci bez toho, abych se stihla naobědvat, takže jsem si koupila akorát kus pizzy místo normálního jídla. Ta vejška mě jednou zabije, ale vážně. Vůbec nestíhám jíst, musím si ty dny nějak líp rozvrhnout. Každopádně zítra mám od devíti, takže bych rozhodně už měla jít spát. Změna mýho života nespočívá jen ve vlasech, ale nejvíc právě v tom, že jsem změnila vejšku. A zatím se mi tam líbí, otázkou je, jestli mi to vydrží :D Uvidíme. Budu se muset začít pomalu učit. Odpoledne jdu pro změnu do kina, takže tu pak budete mít trojitou dávku emocí výkeců o těch filmech, které jsem viděla v poslední době. Vlastně za poslední týden. To je docela síla. No, musím jít spát, jinak fakt nevstanu. Dobrou noc a mějte se famfárově. Doufám v lepší zítřky... a třeba mi v tom tyhle změny pomůžou. Změna je život. To se říká, ne? Ještě bych mohla změnit svůj spací režim, abych neměla permanentně deficit, to by bylo asi taky fajn :D