Halušky s brynzou byly výýýýborný, ale to je tak všechno...
Cestuju už spoustu let. Poprvé jsem byla v cizině, když mi byly 3 roky. Díky mým rodičům jsem měla to štěstí navštívit množství skvělých míst po celé Evropě... no ještě nikdy v životě jsem nebyla na Slovensku. A to je Slovensko víc, než jen sousední stát. Máme společnou historii, bývali jsme jeden stát... a jsme bratia, když nejde o hokej :D Ale i tak jsem nikdy nebyla na Slovensku. Až to minulého víkendu. Jakože do toho, co teď byl. Zkrátka ten poslední víkend, co byl. Asi už jste to pochopili, takže trochu popojedu. Proč jsem jela na Slovensko? No... kromě toho, že jsem tam nikdy nebyla... byl to takový hrozně spontánní nápad. Šli jsme s jedním spolužákem na Dějiny Itálie a když jsme procházeli po Staromáku, tak se mě ptá: Nechceš jet se mnou do Bratislavy? A já tak z prdele řekla, že teda jo :D On tam totiž měl nějakou taneční soutěž a nechtěl jet sám. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsme vážně jeli, což bylo upřímně dost nečekané... Nejdřív to ale vypadalo, že neodjedem, protože jsme pořád nebyli schopní se dohodnout na tom, jak pojedeme. Ve hře byl vlak, autobus a auto... potom ještě spolujízda. Ale trvalo nám hroznou dobu se na tom shodnout. Ubytování jsme ale měli hned, můžu jedině doporučit, ale o tom až později. Nakonec jsme se teda ale domluvili a koupili jsme si lístky na autobus. Tam v pátek v 9:00 a zpátky na neděli v 18:15 s tím, že to J. snad taky stihne... Takže jsme se v 8:45 v pátek sešli na autobusovém nádraží v Praze na Florenci a byli ready to go.
Cesta tam byla docela v pohodě. 4 a půl hodiny, ale dalo se to. Koukali jsme se na film (na Crazy, Stupid, Love) a potom na Přátele. Autobusy Student Agency fun and relax jsou vážně super. Člověk se tam tolik nenudí. Dorazili jsme do Bratislavy, zamířili jsme na ubytovnu a pak rovnou do města. Na jídlo a na trhy. Ale to trochu předbíhám.
Rozhodla jsem se, že rozdělím tenhle článek na dvě části. The good stuff a The bad stuff. A vězte, že v tom bad toho bude docela dost... potřebuju se z toho trochu vypsat... protože jsem byla téměř permanentně nasraná. A já nesnáším, když jsem nasraná. Proč? To kvůli kamarádovi... ten mě ostatně nasral i dneska. Nesnáším, když si ze mě někdo dělá prel za to, že se přeřeknu nebo prostě něco řeknu trochu jinak, než je, ale jen proto, že se mi to nechce říkat celý, tak to trochu zcuknu.. a on si ze mě bude dělat prdel prostě jak kokot. Už jsem ho praštila :D byla to poslední kapka, po tom víkendu v Bratislavě teď asi budu potřebovat trochu si od něj odpočinout, protože mě tak hrozně nasral, že to potřebuju rozdejchat. Teď už k samotnému víkendu v Bratislavě.
The GOOD stuff: Viděla jsem se po roce a půl se svou nejstarší blogovou kamarádkou, za blogové éry známou, jako siusen. Historky z ubytování. Jela jsem poprvé v životě (:D) trolebusem. Byla jsem v cizině bez toho, abych musela mluvit cizím jazykem. Jedla jsem kurevsky výborný halušky s brynzou v jedné hospodě v Obchodné ulici. Konečně jsem navštívila nejbližší sousedy. Viděla jsem soutěž v irských tancích. Měli skvělej svařák. Pořídila jsem si úchvatné náušnice na Vánočních trzích, které jsou mimochodem moc pěkné:) Díky Zuze jsem se podívala i do zapadlejších zákoutí Blavy. Zažila jsem novou zkušenost, co se ubytování týče a vážně jsem si to užila. Hostel byl pěknej, čistej, sem tam něco upadlo (třeba klika:D), ale jinak vážně paráda, za tu cenu naprosto úžasné! Hmmmmmmmmmmm. Co dál...? Viděla jsem znovu Crazy, Stupid, Love... A přežila jsem. Nějakým zázrakem to přežil i J.
The BAD stuff... pretty lot of things: To, když jedete někam s člověkem, kterého skoro neznáte. To, když zjistíte, že ten člověk skoro nedokáže mluvit o ničem jiném, než o sexu. (Vzhledem k tomu, že - jak jsem se už zmiňovala - nejsem v téhle oblasti příliš zkušená. Prakticky vůbec, řekněme si to narovinu, tak jsem neměla moc čím přispět do diskuze.) Jedna věc ale je, mluvit o sexu. Druhá věc je mluvit o sexu způsobem, kterým o něm mluvil můj kamarád. Když prostě padají pořád slova jako "šukat", "péro", "mrdat"... v různejch souvislostech, především v jedný konkrétní souvislosti, která měla co dělat se spolubydlícím z Nizozemska... tak je prostě člověk jako já, no dobře, konkrétně já, out of my comfort zone. Není to o tom, že bych byla prudérní, je přirozený mluvit o tom, že vás někdo přitahuje... ale jde o to, jakým způsobem to říkal. Toho bych tak šukal. Ten musí mít božský péro. A to jsou jen dva příklady. Ne, že bych nemluvila sprostě, mluvim, a dost, ale tohle prostě bylo moc i na mě. Asi i proto, že nejsem typ člověka, kterej by rozhodil nohy před někym, koho sotva potkal, ale můj kamarád nejspíš trochu ano. Což je hnusný říct, ale když mluví způsobem, jakym mluví, tak aspoň tímhle způsobem působí na lidi kolem sebe... a i přesto, že jsem věděla, že nám v tý místnosti nikdo nerozumí, mi bylo trapně, protože já jsem mu rozuměla. Jedna věc je mluvit o sexu a druhá věc je o něm mluvit POŘÁD!!!! Bože, já myslela, že zdechnu. Je to gay. Což vám asi došlo. Haters to the left, jestli je tu někdo předpojatej, tak se jděte bodnout, nehodlám tu číst nějaký hejty na homosexualitu. No říkám si, že to možná souvisí, on sám to říkal, když jsem ho požádala, jestli by toho na chvíli nenechal, že si myslí, že si ty věci prostě myslí všichni, akorát gayové se je nebojí říct nahlas. Možná na tom něco je, ale já si spíš myslím, že je to o povaze člověka. Mně rozhodně jako první věc, když Holanďan přišel do pokoje, nenapadlo: Jé, s tim bych šukala... ale "Vypadá mile a ty jo, docela fešák". Asi je to i tim, že jsem holka, nebo nevím. Možná přece jen trochu prudérní jsem. Jsem? Anyway. Popojedem. Co se týče jeho mluvy, nejde jenom o tyhle témata, on prostě kleje furt :D a musím říct, že já za den taky vyslovim poměrně dost sprostejch slov typu "vole" nebo "doprdele", ale množství sprostejch slov, který lítaj z J. je až fascinující. Já bych třeba řekla: Sakra, kam jsem dala ten mobil? J. řekne: "Kurva do píči, kam sem ten zasranel mobil zas hodil?" Nemám ráda, když lidi klejou, aniž by měli důvod... co pak říkají, když fakt jde o něco vážnýho? :D
Odbočím už od stylu mluvy. Na ten si asi prostě budu muset zvyknout, ačkoliv občas skřípu zuby. Je prostě takovej, měla bych ho tak brát, ale občas mě tím prostě hrozně vytáčel, když pořád dokola opakoval už zmiňované věci na účet našeho spolubydícího Holanďana. Kterej byl mimochodem fakt výbornej :D První večer nám říkal, že má na Blavu jen jeden den... ale pak tam nakonec spal dvě noci, přičemž první noc přišel v jednu ráno, druhou noc ve čtyři ráno... a když jsme v neděli opouštěli ubytování, který jsme měli vyklidit do deseti, tak si ještě vesele spal klidným spánkem opilce :D Ale to jsem odbočila. Ale tak co, trochu odbočím :D Noc ze sobotu na neděli byla obecně hodně vtipná :D Šli jsme si lehnout docela brzo. Já jsem byla ještě dost nachcípaná a J. byl taky utahanej, takže jsme to prostě zalomili. V jednu ránu se vrátil spolubydlící, co spal na palandě pod Holanďanem. Ve tři ráno přijeli nějací dva Angličani, kteří přišli, zase odešli a pak znova přišli, přičemž si povídali v předsíni a hádám, že všechny vzbudili. Ve čtyři ráno přišel Holanďan (kterej mě, narozdíl od noci předchozí, bohužel nevzbudil). V pět ráno se začal balit ten, co spal pod Holanďanem a někam odešel. V šest ráno vstala ženská, která každej večer šla spát už asi v sedm. O chvíli později odešla i poslední spolubydlící. Do toho nám tam zdravým spánkem opilce Holanďan chrápal jako nosorožec, kterej zrovna rodí... takže jsme byli s J. oba vzhůru půlku noci a vstali jsme asi o hodinu a půl dřív, než jsme plánovali, protože to zkrátka nešlo :D Co se týče první noci, tak to přišli akorát Amíci s Holanďanem někdy kolem jedný... no ale Holanďan mě vzbudil, pak se tam slíkal, což mi nevadilo :D ale pak jsem nějak zas napůl usnula a když jsem se znova vzbudila a otevřela oči, tak byl Holanďan u mojí postele a natahoval se pro ramínko na kabát do skříně, která stála u mojí hlavy hned u mý postele. Já jsem se tak lekla, že jsem málem zaječela :D :D :D He scared the shit out of me. Já jsem obecně měla dost problém se souhlasem, že budeme spát na ubytovně v dvoupokoji s dalšíma 10 cizíma lidma. Trpím dalo by se říct asi pokročilejším stádiem paranoie, kvůli určitým událostem v mém životě před několika lety. Kurva, už to budou dva roky, to je šílený. Ale popojedem. Nakonec to byl fajn zážitek a rozhodně jsem takhle nepřespávala naposledy. Je to levné a je to fajn. Člověk se může seznámit s fajn lidma, když tam je takhle třeba dýl.
The bad stuff pokračuje. Naprostá nespolehlivost. To mě sejřilo nejvíc. A sejří pořád. Třeba dneska, máme sraz na zastávce tramvaje v 8:10. Kdyby tam byl, tak stihneme seminář včas... ale on prostě přijede o víc než 10 minut pozdějc proto, že jsem psala, že možná přijedu o trošku pozdějc a jemu se tam nechtělo klepat kosu. Sorry, ale to jí tam mám jako radši klepat já? Zabít. Po třech dnech v Bratislavě jsem asi trochu předávkovaná a vytáčí mě :D Není to tak, že by byl na zabití 24/7, je to skvělej kámoš, výborně se s nim kecá a přijde mi, že jsme si fakt sedli, ale ještě to zkrátka není vztah na víkendy v Bratislavě :D V sobotu jsem měla sraz se Zuzou. Neviděly jsme se od léta 2013, takže jsem se těšila, hlavně proto, že mi chtěla ukázat Bratislavu a v tom roce 2013 ona byla v Praze, tak se to hezky vyměnilo. No... nakonec jsme měli sraz až odpoledne. Abych nemluvila jen o J., tak jedna z těch horších věcí, které mě naprosto konsternovaly, se netýkala jeho, ale Bratislavské integrované dopravy. Tam prostě o víkendu NIC NEJEZDÍ! Jeli jsme ráno na místo té taneční soutěže a museli jsme tam jít asi 20 minut pěšky, protože tam prostě nic nejelo. A když jsem se chtěla dostat zpátky, tak jsem znova musela jít těch 20 minut pěšky, pak jsem dojela na místo, kde jezdí tramvaj č. 6 na zastávku Jesenského, která je kousek od Hviezdoslavovo (jmenuje se tak?) namestie... abych tam zjistila, že č. 6 o víkendu TAKY nejezdí a já musím jet jinak, přičemž jsem se málem ztratila, když jsem šla od tramvaje na to náměstí... musela jsem tam, protože jsme tam měly sraz s tou Zuzkou. No prostě bomba :D Ptala jsem se asi tří lidí, ale tak nakonec jem se tam dostala. No... v Praze jezdí busy dvakrát za hodinu, v Bratislavě dvakrát za den, pokud vůbec :D (alespoň teda mimo centrum... šílený). Každopádně taneční feis, soutěž v irských tancích, byla zajímavá zkušenost a musím říct, že se mi to moc líbilo, to bych měla přidat do těch dobrých věcí, ať akorát pořád nenadávám. Hrozně se mi to líbilo, hlavně to stepování, step mě vždycky fascinoval. No, každopádně Zuzka mě opustila někdy po čtvrté hodině s tím, že J. přijede snad brzo a nemá teda cenu vracet se na ubytovnu... CHA CHÁ! Že přijede za dvě hodiny... tak říkám fajn, tak já holt pojedu ještě na tu ubytovnu. Pak píše, že možná přijde nakonec trochu dřív... tak jsem to ohnula do Mekáče (já vim, fujky... ale dala jsem si jen kafe :D :D), protože se mi chtělo na záchod, a zakempila jsem tam, protože mi byla zima... A taky mi bylo dost blbě, protože jsem pořád nebyla úplně zdravá. Po kávě jsem se rozhodla jít na záchod, což zabralo další půl hodinu :D Protože byla fronta až ke schodům a rozbitý turniket. Pouštěl mě tam jím nějaký maďar, který mi plyně maďarsky něco povídal, ale nemám totálně šajna, co to byl, protože maďarsky vážně nemluvím :D Seděla jsem tam pak v rohu u záchodků, protože tam bylo prázdno a ptala jsem se sama sebe, jestli jsem se náhodou neteleportovala i s celým Mekáčem do Budapešti :D Maďarština je mimochodem vážně šílenej jazyk, nechápu, jak se ho může někdo naučit, i když je to jeho rodnej jazyk :D :D :D No, tak jsem to tam zakempila s tim, že je mi trochu blbě, tak tam na něj počkám a snad přijde trochu dřív. No.. nakonec píše po dvou hodinách, že vyráží... tak si říkám, super no, to jsem mohla jet na tu ubytovnu si na chvíli lehnout, ale tak už jsem čekala. Po další půl hodině, možná ještě delší době, mi volá, že nakonec jedou s těma jeho kamarádama tanečníkama někam na jídlo do nějaký hospody a že mám přijít za nima. To už mě teda fakt nasralo. Měla jsem ale stejnou cestu jak na tramvaj tak k tý hospodě, tak jsem teda šla, měla jsem hlad, a aspoň ho můžu rovnou sbít... hm... nemohla jsem to tam najít dalších asi 20 minut v dešti. Výborný. A když jsme se konečně střetli, tak nechápal, proč jsem naštvaná.
Kromě toho pořád mluvil o tom, jak chce jít do jednoho gay baru. A naprosto ignoroval, že jsem mu asi 30x řekla, že tam jít nechci a ani tam nepůjdu. Nakonec jsme teda stejně nešli, ale pořád s tim do mě před tim ryl a furt mluvil o tom, jak tam půjdem, i když já mu řekla, že tam prostě nepůjdu. Nesnáším, když někdo rozhoduje za mě, co chci a co nechci. Občas by se hodilo, kdyby za mě někdo něco rozhodnul, protože já a moje rozhodování je kapitola sama o sobě. Ale občas mám fakt jasno, co chci a co nechci :D A do gay baru jsem vážně jít nechtěla. No, ale pak jsme nakonec nešli, protože mně nebylo dobře a on se ani moc nebránil... sám jít nechtěl. Každopádně v hospodě to nakonec bylo fajn... dala jsem si halušky s brynzou a byly vážně výborný. Naprosto úchvatný, bože, sbíhají se mi sliny, jen si na ně vzpomenu :D Já mám k haluškám docela averzi už od školky, kdy mi je spolužák vyblil do talíře a ony vypadaly stejně, jako než je snědl... Ale překonala jsem se a byly fakt úžasný! Furmanské v hospodě Viecho U Sedliaka v Obchodné ulici, doporučuju. Prej tam mají nejlepší halušky v Blavě :D Netuším, měla jsem je jenom v téhle, ale výborný teda byly :D A poznala jsem ty jeho kamarádky tanečnice a jednoho tanečníka teda, a někteří z nich jsou vážně moc fajn :)
No, další den ale přišlo vyvrcholení toho všeho. Den jsem už nestrávila v centru Bratislavy, to jsme si prošli v pátek a i v sobotu, všechno důležité jsem viděla, to nedůležité jsem stejně nestíhala a hlavně ani neznala. Neděli jsem strávila na soutěži irských tanců... což bylo fajn, sice po celym dni už mi z toho trochu hrabalo, ale tak dalo se. J. konečně taky tancoval, tak jsem ho viděla :D ale pak to přišlo.. řešení, jak jet domů. J. se totiž rozhodl, že spěchá domů a tudíž zabral poslední místo v autě a mě nechal jet samotnou autobusem. Přijela jsem domů v půl dvanáctý večer a to jen díky tomu, že pro mě táta dojel na metro. Cesta byla strašná, půlku doby jsem byla nasraná a půlku doby jsem se snažila nebrečet. Původně byla možnost, že pojedu sama, že se ta soutěž nestihne, ale skončila asi o 2 hodiny dřív, než měla, takže by to stíhal naprosto v pohodě... jeho otázky, jestli mi to vadí, ale nebyly snad myšlený ani vážně... měla jsem trochu ten pocit... sice se ptal, ale kdybych řekla, že jo, stejně by jel autem. Co sem měla dělat? Radši jsem jela sama, než se dívat 4 a půl hodiny na jeho otrávenej ksicht. Nejhorší bylo, že zpátky jsem jela posilovym spojem, takže tam nebyla ani televize, ani internet, ani nic... takže jsem celý 4 hodiny poslouchala písničky z mobilu, vybila jsem si ho totálně do mrtě a každou tu písničku, co mám v oblíbenejch, jsem sjela asi 5x... Takže mi dost hrabalo. Taky mi hrabalo z toho, že jsem absolutně neměla místo na nohy a u mýho sedadla to hrozně fajrovalo, až jsem se tam o to jednou spálila...
Probably wasn't. No nic. Teď řeším dilema, na kterou z kámošek se vykašlat ve středu, což mě k tomuto činu, který on udělal, trochu přibližuje... narozdíl od něj se kvůli tomu já alespoň cejtím vážně hrozně a řeknu to jedný z nich dostatečně dopředu, aby se mohla zařídit jinak. Všichni víme, koho si vyberu. Nechci naštvat ani jednu z nich, ale raději naštvu kamarádku z gymplu, než své dvouděložné dvojče a nejlepší kamarádku W. den po jejích narozeninách. It sucks. Uzavřu tenhle neskutečně dlouhej a rozvleklej článek plnej zlosti :D nějakým shrnutím. Bratilava je krásný město, Slováci jsou úžasní, stačilo se zatvářit trochu zoufale, a hned se nás ptali, jak nám můžou pomoct... byl to fajn víkend, jen by byl víc fajn s někým jiným. Nejvíc mě na tom štve to, že kdyby rovnou řek, že pojede autem s někym jinym, tak jsem mohla jet domů už tim busem ve tři a bejt doma nějak rozumně. Nasral mě, že se na mě vysral... sice jsem mu řekla, že mi to je jedno, ale nebylo. Asi se musím trochu změnit. Nechám si všechno líbit... člověk, kterej si nechá srát na hlavu, to má v životě těžký... ne, že by to jiný lidi měli lehký. Ale já si rozhodně nechci dál nechat srát na hlavu.
Komentáře
Okomentovat