I've always thought that I'm gonna spend my life without glasses.

I know, I know, I hear you.

Dřív nebo později nastane okamžik, kdy člověk ty brýle zkrátka nasadit musí. Není zbytí. Stařecká vetchozrakost je svině. Ale moje prababička třeba neměla brejle ani v devadesáti, tak jsem trochu doufala, že tohle bude z těch věcí, které podědím. Bohužel... jsem místo toho podědila tátův astigmatismus. Mohlo to dopadnout hůř, mohla jsem bejt tupozraká jako máma. Máme to v rodině už přes generace, potkat mě to mohlo celkem snadno. Vždycky jsem se ale pyšnila tím, jak dobře vidím a že brýle nepotřebuju. No... možná jsem se neměla tak chvástat, protože se mi to vymstilo :D Před nějakým časem jsem začala zjišťovat, že už to s tím mým zrakem není jaký to bejvalo. Je to asi půl roku, možná o něco dýl, když jsem si začala všímat toho, že některý věci už nevidím tak, jako dřív. Nedokázala jsem přečíst věci na tabuli na hodinách italštiny. To byl asi první impulz. Říkala jsem si ale, že je to tím, jak se leskne... no... nebylo. Když jsem si o nějakou dobu později vyzkoušela brýle jedné mojí tety a zjistila, že ty hodiny, co máme v kuchyni, mají dokonce i čísla! Která vím, že tam jsou, ale nepřečtu je z gauče, zkrátka ne :D

Když jsem začala mít rozmazaná i ta na hodinách v obýváku, které jsou blíž, řekla jsem si, že DOST. Že tohle už prostě nejde. Měla jsem trochu pocit, že se mi kazí jen pravé oko, no vidím celkem blbě na obě, na to pravé teda o něco hůř, ale ne zase o tolik, jen o čtvrtku. Nejhorší ale je, že já nevidím tak blbě, že bych viděla nějak špatně... ale rozjíždí se mi ten pohled. Což jsem zjistila, proč. Mám astigmatismus. Nebo jak se tomu nadává. Zkrátka mám cylindr na pravém oku 0,75 a na levém 0,50... Což není zas tak moc, ale z hlediska toho vidění na tabuli ve škole a řízení auta, už to docela dost je... Bez brejlí vidím furt dobře, ale když řídím, mám blbej pocit. A proto jsem šla minulý týden, vlastně přesně před týdnem, poprvé v životě na oční. Objednaná jsem byla už někdy od října, ale dostat se na oční není žádná sranda, aspoň teda v Praze ne. Ta doktorka byla trochu mimoň... vůbec nic mi ani neřekla, prostě mi vyzkoušela čočky, napsala mi papír a vykopla mě, že je tam hodně lidí... až z toho jsem zpětně zjišťovala, kolik mám teda dioptrií. Čtvrt a čtvrt, plus ten cylindr, o kterém jsem mluvila. To teda na dálku, ale vidím líp i na blízko, když si je nasadím, jak je vlastně ta čočka nějak posunutá, bo co, takže když nemáte brýle, můžete vidět trochu zkresleně. Pak už nastala ta horší část. Vybrat si brejle. Měla jsem jasnou představu. Chci plnou obroučku, nerdský, černý...

Hm. No tak černý nejsou. Hned, jak jsem si poprvé nasadila černý, věděla jsem, že je mít nemůžu. Na některých lidech to vypadá dobře, ale já, jak jsem nikdy neměla žádný brejle.. vypadalo to na mě hrozně tvrdě. Nesedlo mi to. Jenomže jsem se s tím nechtěla smířit tak snadno, že nebudu mít černý. Černá se totiž, narozdíl od jiných barev, hodí úplně ke všemu. Ale prostě to nešlo. Chtěla jsem zůstat aspoň u tvaru, kterej jsem si vybrala a tak se moje možnosti značně omezily. S čím jsem nakonec skončila? S krásnejma brejlema, které jsou ale modrohnědočerné... Neplánuju je nosit pořád, jen hlavně na to řízení, do školy a asi do kina, divadla a tak, ale já mám většinu šatníku červenou, tak nevím nevím no :D Ale nějak to neřeším. Hrozně se mi líbí, i když nejsou černý, jsem z nich nadšená. A hlavně, když jsem si je poprvý nasadila, svět se najednou rozzářil. Já vidím, dámy a pánové! Už je mi jedno, že nestrávím život bez brýlí a že se moje oči přeci jen nakonec zkazily... protože zase vidím ostré hrany věcí a přečtu čísla na hodinách v kuchyni. A to je to důležité :D Kdo by chtěl moje brýle vidět, může se kouknout na fotku na instáčgramu<<, ale můj výraz by vám mohl způsobit psychickou újmu, tak na vlastní nebezpečí :D

Chtěla bych vám říct... jestli máte pocit, že se váš zrak zhoršil, neváhejte jen proto, že to znamená, že možná dostanete brýle. Pokud je nechcete, můžete si pořídit čočky, ale oči se vám samy od sebe nedají zase do pořádku. A vidět svět ostře a jasně stojí za to, i když občas stojí za prd. Pokud se vám oči kazí teď, už se vám jen budou kazit dál, jednou na to stejně dojde a pak to může dopadnout hůř, než kdybyste si k očaři došli hned. Brejle jsem sice nechtěla, ale nakonec z nich mám vážně radost a i jsem se na ně těšila. A je to opravdu velký rozdíl, když si je nasadím :D