I would like to find him. The man from my dream.

Sometimes your dreams can destroy you. Někdy z vás dokážou udělat blábolící trosku. A někdy, jen někdy, se probudíte s pocitem, že ještěže jste se probudili. Vždycky jsem měla divné sny. A vždycky jsem měla velmi živé sny. Sny, ve kterých se toho děla spousta. Sny se spoustou lidí, kteří v nich vystupovali. Sem tam jsem měla i sny, které předvídaly nějakou událost. A občas jsem mívala sny, které mi přinesly náměty na povídku. A párkrát... jsem měla sen, ze kterého jsem se nechtěla probudit, přestože jsem si v tom snu uvědomovala, že je to sen. A možná právě proto. Sny jsou podivná věc, víte? René Descartes tvrdil ve svých meditacích, že sny jsou důkazem toho, že si nemůžeme být jistí tím, jestli realita je realitou. Je klidně možné, že to, co si myslíme, že je realita, je sen. A že se možná, až zemřeme, ve skutečnosti konečně doopravdy probudíme. Vzpomněla jsem si na jednu hlášku z Doctora, když jsem poslouchala profesora na filozofii. Z dílu Amy's choice.

"Když umřeš ve snu, probudíš se."

"A co se stane, když umřu v realitě?"

"Umřeš. Proto se tomu říká realita."

Takhle to možná přesně nebylo, ale nějak podobně. A jak tohle, tak René, tak ten jeden sen, který se mi zdál před nějakou dobou, mě o tom donutil přemýšlet. A taky trochu o tom, jestli je možné, aby dva lidé, kteří se třeba vůbec neznají, mohli sdílet jeden sen. Víte... že byste šli spát ve stejnou chvíli jako někdo z druhý strany planety... no anebo jenom přes ulici... a zdál se vám stejný sen, ve kterém byste se setkali, i když ve skutečnosti se neznáte. Vysvětlovalo by to tolik neznámých tváří v mých snech. Ale ve skutečnosti vím, že to tak není. Ve skutečnosti vím, že sny jsou jen výplodem mé neklidné mysli ve spánku. Mozek třídí myšlenky a holt se sem tam nějaké promítnou do snu. Jenomže některé sny jsou tak živé, až vás to děsí. A nejhorší jsou dva druhy snů.

1. Sny, které jsou o skutečnosti. Třeba, když se vám zdá, že jste vstali, oblíkli se a šli se nasnídat... a potom se vzbudíte a jste zmatení, proč ještě ležíte. Nebo když řešíte nějaký problém a pak se probudíte a musíte ho řešit znovu. Nebo tak reálné, že po pár týdnech, když si vzpomenete na to, co se v tom snu dělo, si najednou nejste jistí, jestli se to náhodou nestalo doopravdy.

2. Sny, ve kterých si uvědomujete, že je to jen sen, ale nechcete se z něj probudit, protože byste chtěli, aby to byla skutečnost.

Myslím, že kategorie č. 2 je asi nejhorší. Takové sny člověku ničí zdravý rozum. Proč o tom teď píšu? Vzpomněla jsem si na sen, který se mi zdál už před nějakou dobou. Už to budou možná dokonce i roky, no nikdy jsem na něj nedokázala zapomenout. Byl totiž tak silný. Když jsem se probudila, brečela jsem a chtěla jsem zpátky. Vlastně se toho v tom snu moc nestalo. Bylo to o mně, o tom, jak jsem se sezámila s nějakým mužem, zamilovala se do něj... a tak dále, zkrátka americká romantická idylka jak vyšitá. Co na tom bylo tak jiné? To, že když jsem se probudila, tak jsem opravdu něco cítila. Něco tak silného, že jsem se z toho celá rozklepala. Byl jiný v tom, že toho muže ze snu jsem neznala. Když jsem se probudila, ani jsem si pořádně nedokázala vybavit, jak vlastně pořádně vypadal jeho obličej. Co jsem si ale pamatovala byl rozhovor mezi námi, jen těsně před tím, než jsem se probudila. Říkala jsem mu, že vím, že je to jen sen. Brečela jsem a říkala mu, že nechci odejít, že tam chci zůstat. A on mi řekl: "Neboj se, však já si tě najdu." A pak jsem se probudila. S tím, že byl jen výplod mé fantazie a že neexistuje. V tu chvíli se mi chtělo zdechnout někde v houští. Snažila jsem se znova usnout, ale už jsem se tam nevrátila. A už nikdy potom. Ale pamatuju si to, jakoby to bylo včera.

You know. Přemýšlet o tom, co jsem zmínila na začátku tohohle článku.. mi dává dost dobrý námět na novou povídku. Ale tím, že jsme ho vyžvanila, na ní asi nedojde. Jenže já jsem člověk, který je otevřený spoustě šíleností. Ve skutečnosti nevěřím tomu, že by na tom něco mohlo být. Ale co když ano? Co když ten, z mého snu, skutečně existuje. Co když jsme se poznali v tom snu, ale ve skutečnosti je příliš obtížné, abychom se našli? What if... I hate "what if". Život se neřídí žádným co kdyby náhodou. Alespoň by neměl. A já vím, že je šílené o tomhle uvažovat, ale dneska jsem viděla v metru člověka, který mi ten sen připomněl. A protože film, který jsem viděla v kině, za moc nestál, chytla jsem se tohohle a potřebovala jsem se z toho vypsat. I just... I would like to find him. Find the men from my dream. Byl tak reálný. Tak děsivě reálný. Až tak děsivě, že nejspíš na tenhle sen nikdy v životě nezapomenu.