Tak trochu slaďárna...
Není úplně zvykem točit filmy o příběhu lidí, kteří jsou stále ještě naživu. Na druhou stranu, jsem ráda, že jsou obě dvě hlavní postavy snímku, na kterém jsem tuto středu byla konečně v kině, stále naživu a dá se říčt asi i, že šťastní. Alespoň tedy doufám. O jakém filmu je řeč? No jak už jste asi pochopili od animace v úvodu, tak o The Theory of Everything, tedy o Teorii všeho. Velmi dlouho očekávaný film... a jak to tak bývá, čekala jsem na něj, těšila jsem se na něj... a odkládala jsem ho, jak nejvíc to šlo, protože jsem najednou měla pocit, že ho vlastně ani vidět nechci. Trochu jsem se ho totiž bála, pár lidí o něm totiž mluvilo ne úplně vyloženě pozitivně, a tak jsem měla strach. Nechtěla jsem přijít o ten pocit, který jsem měla po prvním vypuštěném traileru. Už tehdy jsem se totiž málem rozbrečela a úplně mi z toho běhal mráz po zádech. Hodně hádám i díky té hudbě. Jenže pak se naskytla možnost jít na promítání pro důchodce za 60 Kč... a tak jsme s kamarádkou šly, přestože jsme se tam mezi všemi seniory cítili poněkud špatně. Ale jak řekl uvaděč, cena je podle představení, ne podle věku :D Takže jsme tam jít mohly.
O čem vlastně film Teorie všeho je? No... ve zkratce před tím, než se k tomu začnu přehnaně a spoilerovitě vyjadřovat v celém článku. Tento film vypráví v podstatě příběh o tom, jak se u Stephena Hawkinga projevila jeho nemoc, ALS, amyotfická laterální skleróza, během jeho studia na doktorát, o tom, jak poznal svou budoucí ženu, Jane, o tom, jak společne bojovali s touto nemocí a jak se z dvou let, které mu dávali, stal neuvěřitelně dlouhý život génia. O jejich životě, o tom, jaké to bylo a jak se nemoc projevovala, jak jim osud házel klacky pod nohy... a tak dále. Víc se k tomu dostanu v celém článku. Ve skutečnosti to nebude moc spoilerování, protože jde o skutečný příběh skutečného a hlavně celosvětově známého fyzika, ale tak jde o částečné vyzrazování některých aspektů filmu, takže dále už jen na vlastní nebezpečí.
First of all. Film je natočený vážně moc hezky. Si myslím já. Tedy po technické stránce. Působí příjemnou atmosférou, soundtrack, tedy hudba, do filmu zapadá naprosto skvěle a mnohdy velice podpořila napjatost některé scény, přesně tak, jak by to měla filmová hudba dělat, ale přitom nijak násilně. Herci byli všichni skvěle vybraní. Eddie Redmayne si toho Oscara zasloužil všema deseti, a jestli někdo tvrdí, že ne, tak je to totální kretén, kterej je naprosto neobjektivní. Felicity Jones jako Jane Hawking byla také skvělá, Lupin jako Hawkingův profesor a následně velký přítel taky perfektní. A samozřejmě nemůžu zapomenout na mého draze milovaného Viseryse Targaryena, tedy Harry Lloyd v roli Briana, Stephenova nejlepšího kamaráda z vysoké... kterýžto tedy není vyloženě podle reálné osoby, ale dočetla jsem se, že je tak nějak spojením několika různých nejbližších přátel Stephena Hawkinga. Nejlepší postava z filmu. Ne, dobře, trochu moc to prožívám, ale já ho zkrátka zbožňuju. No uznejte, kdo by ho mohl nemilovat? V Game of Thrones sice hraje fakt svini, ale ty jeho oči!!
Okej, okej. Popojedem. Dala jsem si chvilku pauzu od tohohle článku, abych to nějak vstřebala. A tak nějak jsem ztratila slinu :D O čem jsem to chtěla psát? No, asi začnu trochu od píky a vrhnu se na zhodnocení filmu jako celku. Líbil se mi. Vážně, líbil se mi. Myslím, že je dobře natočený, má skvělé obsazení, skvělou hudbu... ale... je to prostě tak trochu doják. Jasně, to každej čekal, že to bude doják, ale přijde mi, že v některých scénách to byl doják zkrátka prvoplánově. Že to prostě natočili, aby z vás vydojili slzy, a ne proto, že to tak skutečně bylo. Třeba i bylo, ale občas mi přišlo, že to působilo až moc jako doják. Zkrátka to sice bylo hezký, dojemný, vidět, jaký ten jejich příběh byl, čím vším si museli projít a jak to všechno nakonec dopadlo. Ano, ten příběh je vážně silný a obdivuhodný. Řekli mu, že bude žít dva roky a přitom už je mu přes 70, s Jane se oženil, měli spolu tři děti a tolik toho ve světě vědy dokázal. Ale mně prostě přišlo, že to byla až moc velká sladárna, nevím, měla jsem možná špatnou náladu na tenhle druh filmu zrovna v tu dobu. Je to možné, že to bylo tím... Anebo to možná bylo tím, že jsem od toho filmu očekávala vážně hodně, takže když to má očekávání nepředčilo, zůstala jsem trochu skeptická. Musím říct, že se mi to líbilo, ale ne zkrátka tak moc, jak jsem čekala.
Prorážela jsem tak trochu filmy letošních Oscarů a musím říct, že z toho, co jsem zatím viděla, se mi tento líbil asi nejméně. Seřadila bych to asi následovně:
1. Whiplash
2. Still Alice
3. The Imitation Game (o které jsem ještě tuším nepsala)
4. Birdman
5. The Theory of Everything
A někde dole dole dole dole dole dole dole dole pod tím...
6. Boyhood
Ale ten příběh je svým způsobem krásný a magický. Jen mě mrzí, jak to mezi nimi skončilo. Ano, sice zůstali přáteli, ale to, že se rozešli. Vlastně tak trochu si občas o Hawkingovi nemyslím moc dobrého, myslím, že v tom filmu byl podán trochu sympatičtěji, než jak to bylo doopravdy, co se týče toho jejich rozchodu :D Ale těžko říct no, v tom filmu je to velmi smutné, ale na druhou stranu, Jane si pak vzala někoho, ke komu něco cítila už dřív a je s ním šťastná dodnes, se Stephenem mají 3 krásné děti a jsou stále přátelé, je to vlastně dobrý konec. Jo, a musím teda připomenout jednu věc :D Která mě v tom filmu vážně potěšila :D Narážky na Doctora Who :D To bylo prostě dokonalé :D Já jsem byla očividně jediná, kdo to v tom kině pochopil, protože jsem byla jediná, kdo se začal smát na celý sál, zatímco ostatní se tak uchechtli a myslím, že někteří z nich jen proto, že jsem se začala smát já. Ignoranti :D :D
Teď jsem vás připravila o krásné vtípky, ale nevím, kolik z vás vůbec zná Doctora :D Takže mi to snad odpustíte.
Teď už k závěrečnému hodnocení.
7,5 bodů z 10
Z toho tak 7,4 je za výkon Eddieho Redmayna...
Ale ne, kecám :D :D :D
Mějte se.
Komentáře
Okomentovat