Léto 2015: Amsterdam + Frísko - den druhý.

"He can't breath!"

"So he has problems with breathing?"

"YES!!!! COULD YOU PLEASE SEND A DOCTOR? YES? FINALLY!"

Vsadím se, že si myslela, jak jsem blbá. Psalo se 2. července 2015 a ukázalo se, že letošní prázdniny budou skutečně vyjímečné. Stála jsem před hotelem v pyžamu a v Converskách, bylo půl jedné ráno a brečela jsem jak malá holka. Lidi, co chodili kolem mě si museli myslet, že jsem nějaká hysterka. Dokud nepřijela záchranka... Tátovi se totiž udělalo hůř. Nateklo mu hrdlo a nemohl pořádně dýchat. Nejspíš alergická reakce na rybí polívku. Asi. Neví se. Pořád se neví.

Domluva s 112 vážně skvělá. Ale trochu to bylo i tím, že tu byl hluk a mamka má telefon hrozně potichu. Furt se mě ptala na nějaký sračky a já jí furt akorát opakovala, že je mu blbě, nemůže dejchat a ať kurva už pošlou tu sanitku. Netušila jsem, že se hned první den prázdnin ocitnu v takové situaci. Netušila jsem, že se vůbec někdy ocitnu v takové situaci. A ještě k tomu 1000 kiláků od domova. Že budu koukat na holandský záchranáře, jak ošetřujou tátu, zatímco se mi načítá nizozemská wikipedia, protože musím najít, jak se řekne štítná žláza. Máma to zabila, když ho odvezli hláškou: "Měl si dát tu kotletu." Váhal u večeře mezi ní a tou polívkou... ale kdo ví, jestli to tím vůbec bylo.

Táta leží v Amsterdamský nemocnici na JIPce. Má hadici v krku a spí. Tlak relativně normální, tep vzhledem k okolnostem taky. Trochu sebou cukal, když jsme tam za ním s mamkou byly. A Ingrid, která tam na něj dohlížela, nám dvakrát moc věcí nesdělila. Jen, že mu zítra vyndají hadici a uvidí se, co dál. Z výletu do Amsterdamu a cesty lodí po Frísku se tak stává výlet do neznáma, kdy se binkáme od ničeho k ničemu ve Weespu, což je malý město u Amsterdamu, a nevíme, do čeho píchnout. Já nemůžu dejchat, jak jsem s nervama v prdeli a mamka už přemítá o tom nejhorším scénáři, co může nastat. Já to vyvažuju svým přístupem 'to bude v pohodě', ale zároveň jsem totál v piči a mám strach.

Byly jsme se alespoň kouknout po tomhle městečku a musím říct, že je vážně moc pěkné :) Chtěla bych tu bydlet, je to tu hrozně příjemné a přívětivé. Troch jiný svět a to to od ČR zase tak daleko není. Dneska jsem taky mámě prozradila, že jsem se přihlásila na obor Nizozemský jazyk a literatura... a ona mě hrozně překvapila svou reakcí. Vlastně z toho byla nadšená. A aspoň na chvíli jsem ji rozptýlila, když jsem jí vyprávěla o přijímačkách. Na závěr jedna fotka z Weespu. Ozvu se zase zítra, jak válčíme. A držte nám palce. Snad to všechno dobře dopadne.