Léto 2015: Amsterdam + Frísko - den první.

Léto. Píše se 1. července 2015 a ano, už i mně konečně začalo "léto". Prázdniny, hallelujah. Včera jsem byla na poslední zkoušce před prázdninami a hned další den jsme vyrazili na cesty. Notno podotknout, že zkoušku jsem zvládla na hezkou dvojku, dle slov našeho vyučujícího. Myslela jsem, že půjdu znovu v září, a on se vytasí s tím, že za 2! :D Rozhodla jsem se, že nebudu psát nějaký hiatus nebo něco. Naopak. Jsem teď zrovna v Nizozemsku. A mám tu zrovna wifi. Tak vám o tom něco napíšu.

Dnes zemřel jeden ze skutečných hrdinů, kteří chodili po tomhle světě. Sir Nicholas Winton, který za 2. světové války zachránil 669 převážně židovských dětí z Československa před utrpením a téměř jistou smrtí v koncentračních táborech. Chci k jeho památce napsat něco víc, až se vrátím, jen jsem to chtěla zmínit. Bylo mu 106 let. To je úžasný věk. Člověk měl skoro dojem, že je nesmrtelný a vlastně by mu to i přál, protože to byl úžasný člověk. Už byl ale vážně starý, teď už se na nás usmívá z nějakého lepšího místa. Chci tomu věřit.

Ale zpět k věci.

Jsem teď asi 30 kilometrů od Amsterdamu a otec mi tu chrchlá. Skoro se začínám bát, že to otočíme a pojedem zas domů. Ale radši na to nechci ani myslet. Kdyby na to došlo, tak se asi vážně zastřelím. Těšila jsem se sem tak dlouho... snad se z toho vyspí. Vyrazili jsme dneska kolem půl deváté. A já dokonce řídila od Prahy až někam k Drážďanům. Asi dvě vteřiny jsem jela 180 km/h a pak jsem řízení předala zpět tátovi. Na německý dálnici se totiž bojím. Přesněji jsem totálně posraná :D

Cesta celkem uběhla, kupodivu. I přes to, že jsme zapomněli futrál s CDčkama a v autě měli akorát Kabáty a Springsteena :D Do cílové stanice jménem Weesp jsme dorazili někdy kolem šesté, přičemž posledních několik kilometrů jsme jeli v zácpě krokem. Ja se fakt poseru. Teď jako bleje nebo co to ma bejt? Mně fakt hrábne...

Je to tu moc hezký. A nejspíš to bude to poslední, co uvidíme, jak to tak poslouchám. No nic. Došli jsme si na večeři a pivo. A teď už ležíme v postelích. Mně se spát nechce, ale asi nic jiněho dělat nemůžu, vzhledem k tomu, že zatemnili. Nevadí. Vidéla jsem jeden domek s cedulí TE KOOP. Hned bych si ho koupila a odstěhovala se sem zbožňuju to tu. Jako kdybych sem patřila. Je to tu zkrátka dokonalé. Ozvu se zas zítra, jak to dopadlo. A možná přidám i nějaké fotky :)