Miluju cestování. Jen ne... letadlem.
Miluju cestování. Vážně miluju cestování, miluju poznávání nových míst, nových kultur, nových jazyků a nových lidí. Prvních 10 dní prázdnin jsem strávila v Amsterdamu a nedá se říct, že bych si to příliš užila, ale i tak z toho místa mám pár dobrých zážitků. Taky haldu špatných, ale všechny zkušenosti člověka utváří to, kým je. Na té době, co jsem tam strávila, oceňuju třeba to, že jsem si procvičila angličtinu, kterou teď jinak příliš nepoužívám. Ano, koukám na filmy a seriálu, čtu knížky a píšu články na fan blogu kromě češtiny i v angličtině, ale to je asi tak jediný můj kontakt s touhle řečí. Během 10 dnů v Amsterdamu jsem toho anglicky namluvila víc, než za poslední dva roky :D Což je docela smutné, ale zároveň mě to opět trochu posílilo, co se týče mého problému, který mám v každé řeči. Neumím mluvit. Trvá mi hrozně dloho, než se rozmluvím. Rozmluvila jsem se anglicky díky hodinám konverzace na gymplu, které jsme měli s rodilým mluvčím. A rozmluvily mě dva týdny na jazykovém kurzu v Londýně před pár lety. A ze stejného důvodu také odjíždím dneska. Kam odjíždím? Do Říma. Proč do Říma? Protože studuju obor Italianistika na Filozofické fakultě v Praze, ale narozdí od mých spolužáků nemluvím plyně ani náhodou. Vlastně prakticky nemluvím. Proč? Protože skoro všichni ostatní se italsky učí mnohem déle, než já. Nebo tam nějakou dobu žili. Nebo tam mají část rodiny. Nebo obojí. A jeden je dokonce rodilej Ital :D To je prostě konec. Takže ano, jedu do Říma. Dnes v 16:40 mi odlétá letadlo.
Miluju cestování. Ale nenávidím letadla. Nenávidím to, vážně to nesnáším. Mám z létání hrůzu. A se statistikou u mě nepochodíte. Já si naprosto plně uvědomuju, že pravděpodobnost toho, že spadne letadlo, je skutečně malá. A pravděpodobnost toho, že spadne zrovna to letadlo, ve kterém sedím, ještě menší. Ale pořád tu ta pravděpodobnost je. Je to nejbezpečnější způsob dopravy. Ano, to sice je, podle všech statistik. Jenže i při čelní srážce v autě máte šanci na přežití větší, než když slítne letadlo. To je prostě po vás a šmitec. Fajn, aspoň je to rychlý no... :D Stejně jako každý strach, i tenhle strach je naprosto iracionální. Jsem arachofobik. A bojím se lítat letadlem. Jakýkoliv výkyv v letu, a já už chytám záchvat. Prakticky celý let dýchám do papírovýho pytle na zvracení a modlím se, i když jsem neznaboh :D Abyste měli nějakou představu o tom, jak probíhají cesty letadlem, ve kterém sedím. Normálně tam ale aspoň někdo sedí se mnou. Ale tentokrát? Tentokrát poletím sama! Žádná maminka ani kamarádka, která mě může uklidňovat, když budou turbulence. Asi mě trefí. Ale mám plán. Mám plán dneska nejít spát nebo jít spát vážně hodně hodně pozdě v noci / brzy ráno, abych byla natolik unavená, abych celý let prospala. Případně se ještě můžu na letišti ožrat, ale to je asi příliš drahá záležitost... Už se to blíží, za 16 hodin už budu v letadle a už teď je mi z toho zle, když si to představím. Až dosedneme na letiště v Římě, tak mi bude zle z další spousty věcí, třeba z toho, že jsem tam sama a musím se dopravit vlakem na hlavní nádraží Termini, ale to už tak hrozné nebude. Vlaky třeba miluju. Cestovat letadlem je nejrychlejší a nejpohodlnější, ale já mnohem raději strávím 20 hodin v autobuse, než abych sedla do toho příšerného stroje, u kterého vážně nechápu, jak je možné, že se udrží ve vzduchu. Takže zrovna teď už se mi honí hlavou tak katastrofické myšlenky, že o nich ani nechtějte vědět :D Každopádně pokud se dočtete, že spadlo letadlo z Prahy do Říma, tak jsem v něm seděla, tak se tu asi už neukážu... :D A pokud se dočtete, že spadlo letadlo z Říma do Prahy 1. srpna, tak v tom budu pravděpodobně taky sedět, takže ani v tom případě už se tu neukážu :D Ale to doufám nenastane. Ani nebudu říkat pokud ano... nebudu tu větu vůbec psát ani na ní myslet :D
Chtěla bych jet do Ameriky. Víte... chtěla bych vidět New York... Chtěla bych do Austrálie. Chtěla bych na takovou spoustu míst, ale letět tak dlouho si nedovedu představit. To by mě vážně jedině musel někdo pořádně nadrogovat, abych celou cestu spala, jinak si to nedovedu představit :D Ale snad to bude v pohodě. Stejně tak snad bude v pohodě celý můj slavný výlet do Říma. Snad se tam i něco naučím. Jak jsem říkala, vracím se 1. srpna, takže potom se rozhodně ukážu. V mezidobí... těžko říct. Mám s sebou tablet a myslím si, že budu plná dojmů, o které se budu chtít podělit, takže pokud budu mít wifi, tak se asi ozvu. Ale kdyby náhodou ne, tak se na mě doufám nebudete zlobit. Mějte se tu co nejlépe, užívejte prázdniny, jak uznáte za vhodné, a já se myslím ozvu aspoň, abych vám řekla, že jsem při letu neumřela hrůzou :D Ach jo, jsem asi vážně cáklá. Ale nemůžu si pomoct :D
Uži si to tam teda :) Ale lietadlom sa nemusíš báť, mne osobne sa veľmi páči cestovať lietadlom :) Ako sme šli do Turecka, bolo to proste super ale naštvalo ma, že sme tri hodiny museli čakať pretože boli nejaké problémy s tesnením alebo čím to ale.... no tak sme nešli okolo 4 ráno ale pred ôsmou Ale strašne sa i to páčilo, najmä keď sme vzlietali a v prípade, žeby si šla so mnou by som ťa ešte strašila možnosťami, čo všetko sa môže stať, ako som to robila ;D takže.... šťastnú cestu Angie :)
OdpovědětVymazatInak Austrália, tam by som chcela ísť aj ja :)
Občas mám taky pocit, že neumím psát "zkráceně". Kamarád mi nadává za to, že když mu chci něco vyprávět, tak je to vždycky na půl dne. Docela se mě to dotklo a od tý doby nikomu nic radši nevyprávím, protože mi přijde, že tím ostatní akorát otravuju.Nás maturitní ročník nebyl na jednu strany taky žádná sláva. Teda asi jak pro koho. Třída se nám rozdělila tak nějak na dva tábory - ten jeden se do všeho zapojoval, plánovali jsme akce a všechno, a ti ostatní jen koukali, kritizovali a pak všechno, co my vymysleli, pomluvili. Tak nějak mám pocit, že polovinu tady těch lidí už nikdy neuvidím.. My chtěli po maturitě udělat nějaký posezení s profesorama a se třídou, ale stejně jako o stužkovák (kam nám přišlo asi 5 učitelů ze 40), nám účast potvrdili asi dva, takže jsme to zrušili a šli si sednout jen s pár lidma ze třídy.Ty lacláče co Norové nosí jsou boží, hrozně se mi taky líbí Jestli tam někdy pojedu, tak si je snad seženu a budu je tu pak nosit, protože to nikomu nebude připadat vůbec divný Jinak ten Řím ti docela závidím. A doufám, že jste nakonec doletěli A taky si troufám tvrdit, že se tam určtiě rozmluvíš.. Já vždycky chtěla italsky umět, ale umím španělsky a chvíli jsem měla i latinu, takže italštinu si představuju tak, že je to něco mezi těmahle jazykama A taky cestování.. nejradši bych procestovala polovinu světa. Tak snad jednou budu vydělávat miliony a budu si moct takovou cestu kolem světa dovolit
OdpovědětVymazatStrach z letadel znám.. Já letěla 10x.. 5x do Řecka a zpátky a i když všechny lety byly bez chyby a já je očividně všechny přežila, tak mám z létání děsnou hrůzu a ta úleva když letadlo dosedne na dráhu a v letadle se objeví potlesk, tak to je vždycky parádička.. vyjdu si z letadla hledat kufřík s tím, že jsem pořád naživu.. I když minule jsem ten kufřík málem nenašla :( Byl totiž na úplně jiném pásu než u kterého jsem stále.. debil no Joo.. New York, Austrálie, Nový Zéland... A pak z New Yorku letět do Beverly Hills... nebo do Seattlu.. achych ach.. to bych moc chtěla ale pravděpodobnost, že se dostanu do USA a přeletím si Ameriku a podívám se do všech měst kam chci je asi stejně velká jako že si stopnu Deana a Sama Winchestrovi a pojedu s nima napříč státy.. Takže se to nestane.. Protože tolik riskovat lítání mě ani nehne... přemýšlím že do New Yorku se doplavím na nějaké kocábce a pak budu jezdit na kole..
OdpovědětVymazat