Autumn is coming. Aneb proč miluju zrovna podzim.

Sedím v obývacím pokoji, popíjím čaj a jako podklad výjimečně nemám puštěnou žádnou hudbu, ale Gilmorova děvčata, která za chvíli skončí a začne Krok za krokem. Ve chvíli, kdy dokončím ten článek, nejspíš už bude mnohem později, než když dávali Krok za krokem. Nesleduju to, ale zároveň je tu moc velké ticho, když to není zapnuté. Sem tam se kouknu, co se tam děje, abych si připomněla, jak hrozně moc jsem tenhle seriál žrala. A jak hrozně mě štvaly ty poslední dvě série, kdy se Lorelai a Luke rozešli a pak se rozešli i Rory a Logan. Venku celý den prší. Stejně jako včera a stejně jako dost možná příštích několik měsíců poměrně často. Začal totiž podzim, už před dvěma týdny. Konečně. Nedávno, když jsem šla večer s M. zrovna po Karlově mostě, shodly jsme se na tom, jak hrozně nemáme rády léto. Tedy alespoň to, co si normálně člověk představí pod pojmem léto. Užívám si třeba, když můžu jít v půl desáté večer po Karlově mostě a pořád je světlo, ale kromě tohohle a faktu, že jakožto stále student, mám v létě prázdniny, neshledávám na létě nic moc pozitivního. Já totiž přímo nenávidím horko. A letos? Letos bylo v létě přímo pekelně. Strávila jsem 2 týdny v Římě, kde bylo běžně přes den tak 45 stupňů, v Čechách to nebylo o moc lepší. V Římě se prakticky nedalo existovat. Tady se přeci jen dalo alespoň trošku dýchat, i když ne příliš. A to já přesně nesnáším. Všechno to pocení se, to, že je takové vedro, že se vám nic nechce, to, že jste 15 minut na sluníčku a už máte spálenej čumák (nebo alespoň já... okej, tohle byla moje chyba :D), že se zadejcháte jedno patro do schodů, protože prostě neni kyslík... to, že se osprchujete, ale než stihnete vůbec vylézt z koupelny, už jste zase spocený. A to, že se nosej krátký šatičky, sandálky, kraťásky a kroplý topy, ale vy je nenosíte, protože zaprvý nemáte rádi kytičkovaný minišaty a zadruhé na ně nemáte postavu. Což sice většinou vadí akorát vám samotným, pokud na tom jste se sebevědomím podobně, jako já, ale to, že to vadí vám, je to nejpodstatnější. Fuck the others.

Mým nejoblíbenějším ročním obdobím byl podzim už tak dlouho, co si jen dokážu vzpomenout. Miluju pozdzim. Ne proto, že je teď in milovat podzim, protože je trapný milovat léto. Já skutečně miluju podzim a miluju i zimu. Kdybych si měla vybrat, jestli mi bude radši nesnesitelný vedro nebo nesnesitelná zima, vyberu si nesnesitelnou zimu. Pocit zimy mám raději než pocit vedra. Myslím v tom extrémnějším hledisku, nemyslím, že bych teď radši seděla někde před iglú, než s teplým čajem v příjemně teplém domě, to zase ne. To je další věc, kterou nesnáším na létě. Člověk ani nemá chuť na to, dát si teplý čaj, dát si teplé kafe nebo si dát polívku, pokud to zrovna není gazpacho. A já miluju teplý čaj, teplé kafe a některé teplé polévky. A nemám ráda polévku gazpacho.

Nevěděl jsem, že se polévka gazpacho podává studená!

---

Vlastně já neměla ani chuť k jídlu, když jsem byla v Římě. Protože v 45 stupních už prostě nemáte chuť na nic, co není zmrzlina nebo něco podobně ledovýho. Takže jsem aspoň v Římě zhubla pár kilo, protože jsem vážně moc nejedla a když jo, tak jen zdravé, italské věci, ale já mám ráda svoji chuť k jídlu. Je nezdravá, ale je moje... :D Už zase plácám, já vím. Tenhle článek má být o tom, proč miluju podzim, ale zatím byl dost o tom, proč nemám ráda léto. Kdo mou maličkost sleduje na instagramu, tak už si pár důvodů mohl domyslet. Začnu s takovým tím nejklasičtějším. A hlavně tedy s charakteristikou toho, co přesně mám ráda na podzimu. Takže asi začnu počasím. Možná nejsem jako 99% lidí na této planetě, ale já zkrátka miluju déšť. Mám jednu kamarádku, které v době své asi největší puberty dokonce prohlásila, že nejde ven, když tam prší, protože by se jí zkroutily vlasy. Jo, to byly zajímavé časy. Asi je to i trošku tím, že se nijak zvlášť nestarám o to, že mi zmoknou vlasy. Klidně vyrazím do deště bez deštníků, je mi to jedno. Mám ráda ten pocit, když mi na tvář dopadají kapky deště. Samozřejmě není déšť jako déšť :D Když prší tak, že už ani nevidíte, jak vám do očí teče voda, to už je jiná věc. Ale když jsme byli před pár lety na vodě a začalo právě takhle pršet, byla to docela sranda. Akorát se v tom nedalo moc jet po řece. Mám ráda déšť, když zrovna není -5. Takový ten podzimní déšť, ze kterého vám ještě nekřehnou prsty, protože je venku pořád ještě docela teplo. Už je ale konečně dostatečná zima na to, abyste vyrazili ven ve svetru a džínech a nebylo vám vedro. A já miluju svetry. Miluju svetry, dlouhé kalhody, šály, šátky, na druhou stranu nesnáším rukavice, hrozně mi vadí mít něco na rukách. Já jsem obecně v tomhle ohledu pošuk. Miluju svetry, ale tentokrát pro mě bylo dost těžké nějaký sehnat, protože všechny, na které jsem narazila, měly úzké rukávy na tělo. Já nesnáším úzké rukávy a rukavice, takže pro mě naprosto nemyslitelná věc. Já potřebuju mít volné rukávy, jinak si je vytahuju a je to tím pádem dost kontraproduktivní si kupovat svetr s dlouhým rukávem :D Sehnala jsem ale jeden a je naprosto dokonalý. Konečně ho můžu nosit.

Podzim mám neodmyslitelně spojený se spoustou dalších věcí. S teplým čajem, vůní skořice, kakaem, dýňovým latte, barevnými listy, vůní svíček a příjemnými večery na terase při západu slunce. Ve svetru, s dobrou knížkou a s teplým čajem. Na to poslední bohužel ale nemám tolik času, jak bych si přála, vzhledem k tomu, že smrdím buď ve škole nebo v práci. #shithappens Co nemám ráda na podzimu je fakt, že člověku sice není vedro venku, když má svetr nebo nějakou lehkou bundu, případně obojí, když prší... ale potom vleze do přetopeného autobusu a je to zase zpátky a on umírá. Taky tedy nemám ráda Halloween. Miluju prakticky všechno, co je s podzimem spojené, ale Halloween zkrátka ráda vážně nemám. Letošní Halloween bude naprosto bombastický, protože jdu na koncert Our Last Night, ale jinak mě tenhle svátek tak trochu minul. Podle mě je to tedy hlavně tím, že je to prostě svátek, který se vždycky slavil akorát v anglických kulturních oblastech, především ho žerou teda v Americe... a já obecně dost špatně snáším tu americizaci svátků. Žádnej Santa kurňa, prostě Ježíšek, jděte někam... :D Vloni jsem sice šla na Halloweenskou párty a měla jsem dokonce i kostým, ale to nic nemění na tom, že Halloween nemám ráda. Na ten večírek jsem byla tak trochu přemluvena. Přijde mi to jako fajn svátek... pokud jste v Americe. Ne u nás. Přijde mi, že spousta hlavně mladých lidí pak zapomíná na to, že i my máme svátek mrtvých, Dušičky, 2. listopadu. Ale to není zábava no, uznávám.

Myslím, že mám ráda podzim i z hlediska školy. Na začátku školy, tedy na podzim, jsem vždycky ještě taková nadšená do toho učení. Tentokrát to tedy tak úplně neplatí vzhledem k tomu, co jsem psala ve včerejším článku, ale obecně je to na podzim většinou tak. Což mi připomíná, že bych se měla kouknout na nějaké základní fráze, které jsme dělali v úterý na semináři, na kterém jsem nebyla. No nevadí. Nevím ani pořádně roč, ale mám podzim tak nějak spojený i s psaním. Nejspíš proto, že v době, kdy jsem psávala nejvíc, tak jsem ještě byla na střední a na podzim se toho zas tak moc převratného nedělo. A možná i proto, že když začne podzim a začne to nevyzpytatelné počasí, tak člověk místo chození po lese má čas sednout si v klidu se šálkem kakaa a konečně se zase pustit do psaní. Trochu doufám, že se mi to podaří i tentokrát, i když to zatím příliš nevypadá. Uvidíme, co tenhle podzim přinese. Třeba zase nějaký další důvod, proč ho milovat ještě víc. Ale teď už raději půjdu, tenhle článek je asi až moc dlouhý:D