Jak se stavět k názoru druhých lidí.

Tahle animace se asi brzo stane tou nejužívanější na tomhle blogu, a kdo mě zná dlouho, ví, že já animace do článků používám rádo a mnohdy si nějakou vyberu a tu potom vkládám furt. Včera večer jsem se opět přesvědčila o tom, že je skutečně nesmysl si myslet, že když jsem slušná, můžu čekat slušnost i od ostatních lidí. Přijde mi, že je na světě stále míň a míň lidí, kteří dokážou rozdýchat, že jsou lidé, kteří skutečně a reálně mají jiné názory na věci, než oni. Já mám spoustu názorů, které se shodují se spoustou názorů ostatních lidí, ale samozřejmě se i se spoustou názorů neshodují. Přijde mi to poměrně přirozené, každý máme vlastní mozek, každý si utváříme vlastní názory na různé věci, a pokud si nějaký názor vytvoříme, je jasné, že nikdo na světě nemůže mít úplně ten stejný. Občas mě překvapí v komentářích u různých článků ze zahraničních stránek třeba na facebooku nebo tak, že někdo reagoval naprosto stejně, třeba i doslova stejně, jako co napadlo mě. Přijde mi, že když někoho něco vede k nějaké reakci a nějakému názoru, tak je dost dobře možné, že ten podnět tam vidí i jiní lidé. Být ve svých názorech naprosto originální je podle mě nemožné. Zároveň si myslím, že je to i dost na nic. Já osobně mnohem raději narazím na lidi, kteří mají na věci stejný nebo podobný názor, než já. Protože když mají jiný? To se potom dějí věci, ze kterých mi zůstává rozum stát. A jedna taková se mi stala třeba například včera. Ta animace naprosto vystihuje mé včerejší pocity.

---

Co se týče názorů a hlavně reakcí na cizí názory, se lidé dělí do několika skupin. Na lidi, kteří raději nahlas souhlasí se vším, co řeknou jiní, i když si ve skutečnosti myslí něco jiného. Takoví patří do skupiny těch, kteří se raději přetvařují, než aby čelili možné hádce či výměně názorů, kdyby si dovolili vystoupit z řady. Další skupinou jsou lidé, kteří většinou na názor, se kterým nesouhlasí, reagují nějak ve smyslu: "Možná by na tom mohlo něco být, ale já osobně si myslím..." A potom je tu mezi mnoha dalšími druhy lidí moje oblíbená skupina (sarkasmus), která akceptuje jen a pouze svůj názor a pokud se názor někoho jiného liší, tak mu dávají jasně najevo, že nemá pravdu. Nesouhlasit s názorem jiné osoby je v pořádku, od toho jsme všichni individuality, které samostatně přemýšlejí. O tom, jaký je takový člověk, co nesouhlasí, doopravdy, ovšem vypovídají až reakce na cizí názor.

Stalo se mi to už mnohokrát. Lidé si tolik stojí za svým názorem, že se ani nezamyslí nad názorem někoho druhého, naprosto ho odsoudí a začnou posílat oponenty do horoucích pekel, prdelí a jiných krásných míst, kam slunko nesvítí. Nad lidskou hloupostí jsem se opět byla nucena zamyslet včera... a vlastně kvůli naprosté hlouposti. Člověk občas napíše něco, aniž by ho napadlo, že by tím snad mohl někoho naštvat. A opět jsem se přesvědčila o tom, že už se fakt nikdy nebudu pouštět do diskuzí s fanoušky jakýhokoliv seriálu, pokud je neznám osobně, protože by taky mohl někdo přijít k úhoně. Ok, nemohl, protože to proběhlo online, ale naprosto jsem to nepochopila. Už samotný fakt, že mě někdo uráží kvůli seriálu mi přišel naprosto stupidní. Napsala jsem jedné holce na tumblru, co strašně žere Once Upon a Time něco ohledně nejnovějších dvou dílů, co vyšly v neděli. Že mě tím tvůrci trochu naštvali a že mi tam nějaká věc přijde nelogická. Uznávám, že omezený počet znaků mohl trochu omezit moje vysvětlovací schopnosti, zvlášť v angličtině, ale napsala jsem to slušně, vyjádřila jsem svůj názor proto, že jsem chtěla vědět, jestli ho třeba někdo nesdílí a jelikož neznám moc lidí, co by koukali na Once Upon a Time, tak jsem využila tenhle způsob. Teď už teda vím, že se nemám pouštět do diskuze s totálními fanatiky a radši zůstat u poklidných diskuzích u Patty na blogu, kde se řeší převážně věci, který jsou naprosto nelogický. Za svůj slušně vyjádřený naprosto neutrální neurážející, pouze poněkud zmatený a nejistý názor, jsem se dočkala reakce obsahující: "The fuck are you talking about?" a po vysvětlení, proč jsem to totálně nepochopila a jsem úplně blbá ještě "I won't be answering shit about anymore cause people can't understand a show."

Každej si může myslet, co chce. Ale myslím si, že reakce: "Já mám pravdu a ty seš debil" by neměla být tou, která je považována za ideální. Proč se lidi nedokážou bavit o věcech slušně? Proč musí být reakce plné urážek a sprostých slov jen proto, že má někdo jiný názor? Hlavně nechápu, čím jsem si zasloužila takový hnusný chování, když jsem svůj názor vyjádřila naprosto slušně bez jakýkoliv známky agresivní kritiky, možná maximálně mírného šoku z vývoje dílu. Jedna věc je myslet si o někom, že je debil. Druhá věc je mu to říct. Třetí pak mu to říct do očí. Myslím si, že slečna CaptainSwan fanatička by mi do očí nic z toho neřekla, očividně ale nemá problém donutit člověka kvůli svýmu názoru, aby se cítil mizerně. Když někdo vyjádří jiný názor, než vy... přemýšlejte, než budete reagovat. Protože slova mají velkou sílu, i když vám to tak nemusí připadat. Vím, že jsem se o pár dní sekla s tématem týdne, ale nějak to z tohohle článku neplánovaně vyplynulo.

"Mám na to jiný názor."

"Tak to seš kráva."

Ne, děkuju. Nejsem kráva jen proto, že mám jiný názor a nebudu se za své názory nikomu omlouvat. Ani za názory na přiblblé nedůležité seriály a ani za názory na věci významné, které se teď dějí ve světě. Neberte nikomu pocit, že nemá právo na vlastní názor tím, že ho budete urážet jen proto, že s ním nesouhlasíte. Pokud vám tedy někdo řekne, že jeho názorem je, že by měl někdo vyhladit část lidstva, aby nám bylo všem líp, tak mu klidně řekněte, že je debil. Ale když je někdo toho názoru, že se mu nelíbila Vojna a mír a vám jo, nemusí to hned znamenat, že je ignorantský kretén, který si nezaslouží mít vlastní názor a který si zaslouží být urážen. Mně se třeba Vojna a mír nelíbila, ani jsem to nedočetla. Zlynčujete mě za to? Poslužte si. Já si urážky už dávno k srdci neberu. Ale jsou lidé, kteří ano. A mnohdy víc, než je zdrávo. Myslete na pocity druhých lidí. Pokud přestanete, kam tenhle svět povede? Buďte k sobě trochu hodnější. Zrovna teď, ve chvílích, jako jsou tyhle, kdy je svět dá se říct téměř na pokraji další světové a zlomit se to může prakticky čímkoliv a kdykoliv... se mnohe víc cení, když jsou k sobě lidé... lidští.