Mně je to jedno, jak chceš...
Víte, co opravdu nesnáším? Něco plánovat. Nejen proto, že se to celkem často posere, ale i proto, že řešit něco s některými lidmi je vážně na pěst. Vlastně s většinou lidí, co znám. Mám totiž takové kamarády, kteří jsou naprosto nerozhodní. A kdo mě zná, tak ví, že já mám s rozhodováním velké problémy, přemýšlím 10 minut nad tím, jaký jogurt si dám k snídani a každý z těch jogurtů má svoji vlastní lžičku, když není čistá ta správná, je zle. Drobné příznaky mojí obsedantně kompulzivní osobnosti. Moji kamarádi jsou ale občas opravdu na zabití. Dost často, abych byla přesná. Domluvíme se, že někam půjeme? Fajn, na tom se ještě většinou shodnem. Dejme tomu, že se shodneme na tom, že společně někam půjdeme třeba v pátek, když máme obě/oba volno. Ok. První krok učiněn. A potom už to zase začne trochu pokulhávat. "Kam půjdeme?" Zeptám se. Odpověď? "Já nevím, mně je to jedno, jak chceš..." A v tu chvíli mám sto chutí dotyčnému skočit po krku a zaškrtit ho. Protože tohle slyším furt. Na všechny možné otázky.
"V kolik se sejdeme?" "Mně je to jedno, jak chceš..."
"V kolik pojedeme?" "Nevím, v kolik myslíš?"
"Kde se sejdem?" "Nevím, máš nápad?"
"Půjdem do Slováče nebo na Smíchov?" "Mně je to jedno, jak chceš..."
A tak dále. Proč mám kurňa vždycky rozhodovat/vymýšlet/navrhovat já? Dneska mě zas vytočil kamarád. On to pořádá, ale není schopnej ani říct v kolik, ani kde, ani nic a co já s tím mám jako dělat? Neříkám, taky občas řeknu, že nevím, ale potom proběhne nějaká diskuze a dohodneme se, ale ne, že já budu pokaždý ten, kdo bude navrhovat. Opravdu mě to unavuje. To opravdu znám jen lidi, kteří jsou naprosto nerozhodní? Proč je takovej problém někdy něco navrhnout? Navrhnout v kolik hodin, když to organizuju, snad není takovej problém ne? Přece ti lidi taky mají nějaký názor. Nejlepší je, když řeknou, že je jim to jedno, i když jim to jedno není. To miluju nejvíc. Rozhodnu, že někam půjdem a pak se to dotyčnému člověku nelíbí. Tak ať vyjádří svůj názor, ne? Proboha živýho, to je vážně takovej problém projevit svůj vlastní názor? Nebo je jim vážně všechno jedno? Já fakt nevím, ale občas bych si ráda přečetla místo "Mně je to jedno" třeba "Sejdeme se ve tři před Costou". Chci toho vážně tak moc?
Tohle je přesně to co mě vytáčí Nikdy nikdo neví a je mu to jedno, na pěst odpovědi
OdpovědětVymazatTo dokáže naštvať Alebo aj to, keď sa dohaduješ a potom niekto: ALE JA TAM MAM UŽ NIEČO... Ide ma rotrhnúť tak, že by som najradšej roztrhla toho človeka DD Ale tak, radšej dohadnúť niečo s malou zmenou ako bez oného... konkrétneho času
OdpovědětVymazatInak preto väčšinou v parte podávame už presné časy a miesta
Sama za sebe můžu říct, že já rozhodnu, nedělá mi to problém. S čím mám ale problém už léta, plánovat něco dopředu. Jako říct si v sobotu, že v téhle sestavě půjdeme příští sobotu znovu mě hrozně svazuje. Nevím, jsem ten typ člověka, který přijde a improvizuje v tu danou chvíli. Mám volný pátek, pak teprve začnu něco plánovat - nikdy nevím, co bude zítra, natož příští týden a pak nerada něco ruším. Budiž, z minutu na minutu se dohodneme, že se sejdeme na parkovišti. Pak přijde ta chvíle, co budeme dělat. V tomhle jsem asi hodně kreativní, protože plácám jeden nápad za druhým, až padne jeden, který zaujme všechny a je tím pádem vyřešeno. Je ale teda fakt, že když něco řekne, ať jdu s nimi a oni sami neví, co chtějí dělat a já mám rozhodnout, co budu dělat s lidmi, které neznám a tak se jim nemůžu trefit do vkusu - to fakt nemám ráda...
OdpovědětVymazat