Vánoční nálada se nějak nekoná.

Poslední dny jsem měla opravdu náročné období. Ne, že by se mi dělo něco špatného, to rozhodně ne. Byly náročné, protože jsem pořád někde courala. Důsledkem toho je fakt, že jsem neskutečně unavená a mám neskutečný spánkový deficit. Opět jsem se ale dostala do nálady, kdy mám dojem, že spánek je jen ztrátou času. Obzvlášť, když člověk vstupuje do Vánočního volna s vědomím, že první týden po něm bude psát 8 testů. Nemusím je sice psát úplně všechny, ale zatím jsem to neměnila. Dát je všechny hned první týden, tak mám pak už jen jednu zkoušku a můžu si v podstatě měsíc válet šunky. V podstatě ale předpokládám, že pokud vůbec půjdu na všechny, tak minimálně tři, čtyři nedám, možná nedám i víc... to všechno záleží. Myslím, že se o tom, kdy se dostavit, rozhodnu až ve chvíli, kdy uvidím, jak moc se budu o prázdninách učit. Vzhledem k tomu, že už mám volno od pátku a ještě jsem na nic ani nekoukla, tak na to moc nespoléhám. Tenhle týden byl ale náročný, takže to, že jsem se neučila, beru tak nějak jako pokus o to, si alespoň trochu odpočinout. Všechno to začalo ve středu, kdy jsem šla na půlnoční premiéru Star Wars. O tom jsem už mluvila v rámci mého výblije o filmu. Znamenalo to, že jsem dorazila domů asi v půl páté ráno a v půl sedmé jsem měla vstávat. Nevstala. Vstala jsem až v devět, ale ten spánek nebyl nijak kvalitní. Pořád jsem se budila a v podstatě jsem spala asi tři hodiny. Potom jsem byla ve škole... a potom jsme jeli ke známým na návštěvu. Mně bylo tak zle, že jsem sebou málem šlehla na cestě v metru, ale pak jsem se trochu probrala. Tátův nejlepší kamarád má vždycky naprosto úžasnou vánoční výzdobu. I letos nezklamal, přestože má zdravotní problémy... a i letos má nádherné. Letos mě to ale bohužel tak nějak... nebere.

---

Nevím, čím to je, ale poslední dobou se nedokážu vůbec uvolnit. Jsem pořád taková našpérovaná a mám nervy. Jediný, co bych chtěla, je ten svetr, co má na té animaci Karen a potom svatej klid. V pátek jsem byla večer na Vánoční besídce. Je to taková každoroční akce s lidma, co s nima chodíme na pochod Praha-Prčice. To byl zajímavý večer. Jsou to všichni magoři a moje nejlepší kamarádka se opila :D Já jsem se teda neopila. Protože já poslední dobou nepiju. Poslední dobou je mi špatně z piva a cokoliv jiného bylo nechutně drahé. To pivo bylo teda taky děsně drahý, takže ještě k tomu, že mi nechutnalo, jsem nechtěla tolik utrácet. Tudíž jsem vypila jen necelé tři a třetinu panáka rumu, což mi na opití kupodivu nestačilo, jelikož jsme tam byli poměrně dlouho. Byla to sranda, jen E. bylo zle, když jsme šly domů, tak to už moc legranda nebyla. Aby těch hospod nebylo málo, tak jsem byla v sobotu večer na firemním večírku. Ten byl hodně zajímavý. Byli jsme v indické restauraci, kde kromě toho, že jsme málem umřeli, protože toho jídla bylo hrozně moc a zadruhé proto, že jsme měli i doprovodný program. Tančily nám tam slečny indické tance, ukazovaly nám, jak se váže sárí, potom nás dokonce i jeden krátký tanec učily a také nám kreslila jedna z nich obrázky henou. To, co mám já, se mi nijak zvlášť nelíbí, ale tak dá se to. Asi si zvyknu, než to zmizí. Musela jsem odejít dřív, protože v neděli jsem musela vstávat ve čtyři ráno. Proč? Protože jsem jela do Regensburgu na Vánoční trhy.

Přestože jsme byli na Vánočních trzích, ta správná vánoční nálada mě nějak nechytla. Ano, trhy byly pěkné, ale jinak nějak... beh. Letos opravdu nemám tu pravou vánoční náladu. A hrozně mě to štve, protože jinak Vánoce miluju. Těším se na Štědrý den, jen mě to letos nějak nechytlo. Spíš mám akorát nervy. Dlouho jsem nevěděla, co komu koupit, navíc mám finanční krizi, takže jsem ještě měla nervy, že ty dárky nezaplatím. Když jsem byla v úterý s mamkou na Staromáku, nálada mě trochu chytla, ale zase mě přešla. Asi trochu ve chvíli, kdy mi bylo oznámeno, že na Štědrý den možná přijede jeden příbuzný, kterého nemám ráda. To je na dlouhé vyprávění, ale zkrátka mi to dost pokazilo představu Štědrého dne. Dost možná má na tom podíl i fakt, že hned po Vánocích píšu asi milion testů. Tudíž opravdu nemám náladu vůbec, ale vůbec na nic. Ach jo. Hrozně mě to štve. Chtěla bych se těšit z Vánoc tak, jako každý rok, ale letos to nějak nejde, nemůžu se k tomu přinutit. Možná, že to ještě přijde. Dneska jdu zas večer pryč a už umírám, nikam a nic se mi nechce. Chtěla bych spát. Spát a zaspat ten Štědrý den, který mě dost možná čeká. A zaspat všechny ty návštěvy a učení. Nemám vůbec chuť k jídlu a ve spíži tolik cukroví... Letos jsou ty Vánoce nějaké divné. Nemůžu si pomoct.