Mohla bych lidem zírat do očí hodiny v kuse.

Vždycky mě fascinovaly oči. Nejen lidské, ale hlavně ty lidské. Oči jsou nejkrásnější čás lidského těla, nejzajímavější a nejvíc fascinující. Alespoň pro mě. Paradoxní je, že mám problém s očním kontaktem, když s někým vedu nějaký rozhovor. Ale jen do okamžiku, než se zaměřím na oči jako takové a ne na to, že spolu s očima je tam i nějaký člověk. Nevím, mám pocit, že když koukám lidem moc dlouho do očí, tak mají pocit, že zírám. A necítím se pohodlně, když někdo udržuje moc dlouhý oční kontakt, protože já pak mám pocit, že se něco děje, když mě tak pozorují :D Když se ale zaměřím na oči jako takové, musím to zkrátka přiznat, fascinují mě. Neskutečně. A mohla bych zkoumat textury a barvy v lidských očích snad do skonání věků a bavit by mě to nepřestalo. Když jsem byla mladší a měla ještě čas kreslit, vždycky jsem kreslila oči. Nakreslila jsem za svůj dosavadní život asi milion očí, vetně několika, kterým byl věnovaný mnohem větší prostor, než by člověk u kresby oka čekal :D Co fakt netuším, je to, proč mi na dotaz human eyes na tumblru vyjíždí animace z porna, ale jinak dobrý.

Každý člověk má jiné oči. Je to trochu jako otisk prstu. Otisk prstu se dá ale posoudit 40 různými jedinečnými parametry. Oko dokonce 256. Zkuste se někdy podívat nějakému svému kamarádovi do očí, ale vážně pořádně. Všímáte si toho, jak jsou oči vašich známých zajímavé? Nebo to přehlížíte? Já osobně si u všech lidí hrozně všímám očí. Na všech lidech mě vždycky zaujmou jako první oči. I když mě nezaujme nic jiného, oči mě vždycky dokážou přitáhout, protože mě fascinuje sledovat všechny ty barvy. V očích je toho vidět tolik. Nejen zajímavé struktury, u kterých vůbec nechápete, jak můžou existovat, ale ne nadarmo se říká, že oči jsou oknem do duše. S tím, že každý člověk má jinou oční duhovku, přišel poprvé už v roce 1936 oční chirurg Frank Burch. Stejně, jako mají dvojčata jiné otisky prstů, přestože jsou jinak identická, mají jednovaječná dvojčata i jiné duhovky. V očích je toho tolik, co by muselo být stejné, že je v podstatě nemožné, aby měl někdo naprosto identické oči, jako vy. V poslední době jsem se nejvíc zamilovala do očí mojí kamarádky z vejšky. Má skutečně úžasné zbarvení duhovek. Má světle modré oči a kolem panenky má světle hnědé, až žluté ohraničení, které přechází v hrozně zajímavou texturu, jak splývá s tou modrou okolo.

---

V poslední době si očí všímám ještě víc, než dřív, a zjišťuji, jak nesmyslné je rozdělení očí na modré, hnědé a zelené. Moje nejlepší kamarádka E. má šedomodré oči, opravdu hodně světlé, a skutečně vyložěně modré. Textura jak když si otevřete knížku plnou těch nejkomplikovanějších mandal k vybarvování, ale jsou zkrátka modré. Bez pochyby. Poslední dobou ale potkávám stále více lidí, u kterých se nedá říct, že by měli takové nebo makové oči, protože v nich mají tolik barev, že se to nedá jednoznačně určit. Třeba öči mojí mamky. Moje mamka má zelené oči protkané světle žlutými nitkami a v těch očích má pěkně prosím hnědé tečky. Děti na základce se smály, když jsem říkala, že moje mamka má zelený oči s hnědejma tečkama a nikdo mi nevěřil. Ale zkrátka je to tak. A čím jsem stárla, tím jsem zjišťovala, že na tom vlastně není ani nic tak zvláštního. Jedna moje spolužačka z gymplu má třeba světlounce modré oči, ale v levém má velkou hnědou skvrnu. Podobně tak třeba herec Dominic Sherwood. Když někdo řekne, že má zlaté oči, nekruťte těma svýma, protože si myslíte, že je to blbost. Když se podíváte detailně na ty své, možná v nich nějakou trošku té zlaté najdete taky. Rozdíl mezi mnou a jinými lidmi je asi ten, že když se mě někdo zeptá na barvu očí, tak neodpovím ve většině případů modré, zelené nebo hnědé. Popíšu je nejméně deseti slovy :D Možná jsem divná, ale vůbec mi to nevadí.

Když jsem byla minulý rok v únoru na koncertě Eda Sheerana, seznámila jsem se tam s kamarádkou své dlouholeté kamarádky. Jmenuje se Martina a vlastně se skoro neznáme, ale když vykřikla na celou frontu: "Ty máš úplně úžasné oči!" věděla jsem, že si budem rozumět, když se někdy náhodem díky naší společné kamarádce zase setkáme. Oči jsou jedna z mála věcí, kterou mám na sobě ráda. A je to asi i tím, že mám zkrátka ráda oči. Fascinují mě duhovky. A jsem toho názoru, že neexistuje něco, jako ošklivá duhovka nebo ošklivé oko, pokud v něm zrovna člověk nemá červy nebo nádor. Zas jsem nechutná, já vím. Je mezi vámi taky někdo, koho oči tak fascinují? Všímáte si barev, textur a struktur v duhovkách vašich kamarádů? A jestli se vám oči taky líbí tak, jako mně, proč vaši pozornost tolik přitahují?