Room, aneb byla jsem zase jednou v kině a odnesla si výjimečný zážitek

Včera jsem se zase jednou dostala do kina na film, který nepatří k zrovna dvakrát propagovaným. Tedy u nás. V Praze ho dávají tuším asi třikrát. A to pouze v menších kinech. Včera večer ho dávali v Bio Oku a příští týden ho dávají dvakrát, jednou snad ve Světozoru a jednou už ani nevím. Proč? Protože tenhle film byl zařazen do té kategorie filmů, o které český divák nebude mít zájem. Protože je to drama, je to psychologické drama a je to drama, které vzniklo nezávislou cestou, je to koprodukční film Kanady a Irska a ještě k tomu je to podle knihy, která u nás sice asi vyšla, ale nepatří k těm nějak víc známým. Tohle všechno dohromady způobilo, že se české distribuční společnosti chovají dle předpokladu a do tohohle filmu nevložili přílišné naděje. Na jednu stranu se nedivím, vzhledem k tomu, že typický filmový divák u nás takovéhle filmy úplně nevyhledává, na druhou stranu mě to ale strašně štve, protože já jsem přesně ten člověk, který tyhle filmy vyhledává a chodí na ně hrozně rád. A podle osazenstva kina včera nejsem ani náhodou jediná. Přijde mi, že nezávislé snímky tohohle typu si stále víc a víc nacházejí cestu právě k mladším lidem, jako jsem já.

Práva k tomuhle filmu ale odkoupila společnost Sony pro distribuci v Americe a i díky tomu si tento film získal pozornost, kterou si zaslouží. Prošel si úspěšně celou Awards Season a teď míří na Oscary s nominací na nejlepší film roku 2015. A přestože se dá předpokládat, že to tenhle film nevyhraje, už i nominace je skutečně úspěch a vyhrát by si to rozhodně zasloužilo. Tenhle film je totiž nálož. A je vážně skvělý. Po všech stránkách. Není to zrovna oddechový film, naopak, je to film, který vám na hruď naloží dost velkou tíhu a přemýšlíte, jestli jste vůbec ještě schopni dýchat, ale je úžasný. Vážně úžasný a já jsem z něj úplně hotová. Minulý týden jsem se dívala na film Anesthesia s Kristen Stewart, který mě taky naproto zničil po emoční stránce, ale proti tomuhle filmu to byl jen slabý odvar. Room je skutečně výjimečný snímek. Pro ty z vás, kteří nechtějí vědět nic z děje jsem tedy alespoň řekla, co si o filmu myslím. Následuje krátké shrnutí, o čem film je. Takže to už je na vás.

Jak byste se asi cítili, kdybyste se narodili mezi čtyři stěny a nikdy jste neviděli svět, který číhá venku? Možná, že naprosto normálně, protože jste nic jiného nikdy nepoznali. Malý Jack nezná nic, než jen malou místnost, které říkají Room, ve které se narodil. Jeho maminka Joy mu však jako malému chlapci vyprávěla příběh o tom, jak venku je vesmír a že je všechno hrozně vzdálené. Jackovi tak připadá jeho život normální, myslí si, že to, co vidí v televizi, není skutečné. Že skuteční jsou jen on, jeho maminka a věci, které jsou v pokoji. Žijí spolu ve vlastním světě a Joy se všemožně snažila, aby mohl prožít v rámci možností normální dětství, přestože k normálnímu má skutečně daleko Když jí bylo 17, byla unesena mužem, kterému s Jackem říkají Starý Nich a uvězněna v jeho zahradním domě 7 dlouhých let. Když Jack oslaví své již 5. narozeniny, na Joy stále více doléhá, že tam nemůžou zůstat na vždycky a že musí vymyslet, jak se z téhle situace dostat. Tohle bych nazvalo takovou krátkou anotací, která vás může uvést do děje filmu. Jak mě ale znáte, nedokážu se držet zpáítky a tak v celém článku najdete víc informací. Někdo z vás by to mohl brát jako spoilery a nemuselo by se vám to líbit, takže vás upozorňuji.

---

Jack je dítě. Jack je šťastný, protože žije ve světe, ve kterém vyrostl, který si spolu s Joy vytvořili. Joy proto, aby mohl být její syn alespoň trochu šťastný. Jack nic jiného nezná, takže mu všechno přijde normální. Připadá mu, že jejich jedna místnost, ve které žijí, je obrovská. Připadá mu normální, že odněkud občas večer přichází Starý Nick a přináší s sebou jídlo a věci, které potřebují, aby přežili. A nepřipadá mu ani divné, že oni ven nikdy nemůžou. Pro něj je to to jediné, co zná. Po incidentu, kdy ale Starý Nick Jackovu mámu málem zabije, když Jack vyleze ze svého úkrytu a ona chce Nickovi zabránit, aby na něj sahnul, jí dojde, že takhle to dál nejde. Utvrdí se v tom, když jim vypne elektřinu a přestane jít topení, aby je potrestal. Cesta ven ale není. Jediný, kdo zná kód ke dveřím je Nick. A bouda, ve které jsou, je zvukotěsná. Když křičí, nikdo je neslyší. Joy prozradí svému synovi, že mu lhala. Že věci, o kterých říkala, že nejsou skutečné, skutečné jsou. A že se musí dostat ven, kde na ně čeká skutečný svět. Jack tomu nejdřív nechce věřit. Nakonec mu to ale nedá a začne se své maminky vyptávat. Ta vymyslí, jak by mohli Nicka obelhat. Vymyslí plán, že budou předstírat, že je Jack nemocný, aby ho Nick musel odvézt do nemocnice, kde pak Jack předá vzkaz někomu z doktorů o tom, kde a kým jsou vězněni. Tenhle plán ale selže. Joy se ale nezvdává, musí se dostat ven. Musí dostat ven alespoň svého syna. Napadne ji tedy, že můžou předstírat, že Jack zemřel. Zabalí ho do koberce a až ho Nick vezme a odveze někam pohřbít, vymotá se a uteče k prvnímu člověku, kterého potká. Jakkoliv šílený tenhle plán je, je to nejspíš jejich jediná naděje, jak se dostat ven. A tak tento plán uskuteční. I přesto, že úspěch není zaručen. Stát se může cokoliv.

Hrozně silná scéna pro mě byla ta, kdy se s Jackem loučí těsně před tím, než přijde Nick. V tu chvíli máte z Joy silný pocit, že si dobře uvědomuje, že možná už svého malého chlapečka nikdy v životě neuvidí, ale doufá, že alespoň jemu se podaří osvobodit. Ten film se neodehrává celý pouze mezi čtyřmi stěnami. Jack se skutečně dostane ven a podaří se mu osvobodit i Joy. V této části filmu ale nastává druhý zásadní problém. Jak se dokáže malý chlapec vyrovnat s tím, že svět, ve kterém žil celý svůj život, není skutečný. A že všechno je najednou jinak? A jak se Joy dokáže vrátit do života po té, co byla 7 let držena mezi čtyřmi stěnami pravidelně znásilňovaná svým únoscem? Dokáží se s tímhle traumatem vůbec někdy nějak vyrovnat? To už vám prozrazovat nebudu. Jediné, co vám řeknu je, že to je skutečně srdceryvná podívaná. Nejen druhá půlka, celý ten film. Přestože tenhle článek už je dost dlouhý i bez toho, skočím ještě ke komentáři hereckých výkonů. A to konkrétně k Joy a Jackovi.

Brie Larson doteď nepatřila mezi úplně nejznámější herečky. Já přesto její jméno znala a to nejen díky videoklipu k jedné z písní Jenny Lewis, ve kterém si zahrála spolu s Kristen a Anne Hathaway, ale především kvůli jinému filmu, který jsem s ní viděla. Byl to jeden z filmů, které jsem měla to štěstí shlédnout během Aera naslepo, kdy jdete do kina a oni vám pustí nějaký film, ale vy nevíte, jaký, dokud vám ho nepustí. Zaplatíte až podle toho, jak se vám film líbil. Jednou nám tehdy pustili film Short Term 12 - u nás je to překládáno jako Dočasný domov, a stejně jako Room, i tohle je poměrně dost intimní snímek. Ten film se mi tehdy líbil natolik, že jsem ho zařadila do svého seznamu 10 dramat, která stojí za to shlédnout. Brie byla i v tomhle filmu dobrá. V Room však byla ještě lepší. Není vůbec divu, že si toho všimli i filmoví kritici a nejen, že vyhrála Zlatý Globus a SAG, ale je nominovaná i na Oscara a já skutečně doufám, že ho vyhraje. Je jí teprve 26 let a má toho doufám ještě hodně před sebou, no v tomhle filmu předvedla skutečně výjimečný výkon.

Jacob Tremblay je dětský herec, jehož první role byla ve filmu Šmoulové 2. Po pár dalších rolích získal roli Jacka právě ve filmu Room. A jakkoliv jsem teď vychvalovala Brie za její herecký výkon, Jacob byl snad ještě lepší. O to víc mě štve, že nebyl nominovaný na Oscara, ale chápu, že nominovat 9 letého kluka je asi trochu moc na ty páprdy, co sedí v komisi. Jacobovi nebylo 5 let, jako Jackovi v tom filmu. 5 leté dítě by něco takového nikdy nezahrálo, ale na to, že mu bylo nějakých 8 byl dost malý na to, aby hrál Jacka. A já jsem za to skutečně ráda, protože byl neuvěřitelný. Když si uvědomíte, že je to ještě dítě a i přesto dokázal toho kluka zahrát tak neskutečně uvěřitelně, padá vám z toho čelist a já před ním smekám. Byl úžasný. Naprosto úžasný. Tím bych tenhle článek už ukončila, shrnutí filmu jsem vám napsala vlastně už na začátku. A tak na závěr tedy ještě bodové hodnocení.

150 10 bodů z 10