Zajímají mě osudy sériových a masových vrahů. To ze mě ještě nedělá magora.

Relativně nedávno, myslím, že je to několik měsíců, jsem četla článek, který se týkal stejného tématu. Tehdy jsem si říkala, že bych mohla taky něco podobného napsat, ale nějak jsem se k tomu nedokopala. Před pár dny jsem si ale zase projížděla informace o životě jednoho masového vraha dostatečně dlouho na to, aby mě napadlo, že bych o tom mohla ten článek konečně napsat. Od doby, co jsem byla malá, jsem vždycky hrozně milovala detektivní seriály, knížky a zkrátka případy. Líbily se mi i různé dokumenty, ve kterých se řešila nějaká záhada. V podstatě asi od deseti let byl mým oblíbeným seriálem seriál Sběratelé kostí. Ve filmech podle Agathy Christie jsem vždycky uhodla, kdo je vrah už v půlce. A později i v knihách. Bavilo mě řešit záhady a taky mě bavilo zamýšlet se nad tím, co k tomu vraha vlastně vedlo, udělat to, co udělal. Musím říct, že nadšení pro tohle téma mě trochu přešlo po té, co jsem sama znala někoho, kdo se stal obětí vraha, ale upřímně? Nemůžu si pomoct. Pořád mě to zajímá. A pořád mě to fascinuje. Životy a činy vrahů. Ať už těch sériových nebo "jen" brutálních. Nebo zkrátka jen vrahů. Nejspíš to tak i vždycky bude. Ale to ze mě ještě nedělá úchyla. Nebo myslíte, že ano? Protože jestli jo, tak s tím nesouhlasím.

Nefascinují mě ve smyslu, že bych je obdivovala. Naopak. Jejich činy mi připadají naprosto odporné a vůbec nechápu, jak byli někteří schopní udělat to, co udělali. A to je právě to. Nechápu to. Jenomže já jsem ten typ člověka, který nesnáší, když něco nechápe. Tudíž koukám na dokumenty a čtu různé informace o různých věcech, abych to pochopila. Ačkoliv u těch vrahů to mnohdy nepomáhá. Tam se často člověk prostě dozví, že to byl zkrátka úchylný magor. Ale zajímá mě to. Zajímá mě, kým ti lidé byli, než začali vraždit, proč začali vraždit, jestli k tomu měli nějaký důvod, jak probíhal soud, jaké jsou důkazy, že to byl on, je možné, že to nebyl on, a tak dále a tak dále. Mnohdy jsou to hrozně zajímavé příběhy, většinou dost odporné a děsivé, přesto zajímavé. Tak co? Už si myslíte, že jsem psychopat, když mě tyhle věci zajímají? Udám vám pár příkladů vrahů, o které jsem se někdy v životě zajímala v celém článku, abyste mohli sami zhodnotit, jestli to je nebo není zajímavé. Ale nesuďte mě prosím. To, že se o tyhle věci zajímá, neznamená, že je obdivuju a že v rámci tohoto zájmu půjdu povraždit 30 lidí. Zkrátka mě fascinují, že je někdo schopný takových hrůz. Upozorňuji předem, že článek bude dlouhý. Vybrala jsem čtyři případy, pět různých lidí. Pro představu ale stačí, přečíst si třeba jen jeden případ, abyste to dokázali vyhodnotit :D Takže je to na vás.

---

John Wayne Gacy. Tohle jméno je v kriminalistice hodně známé. Známé je i mezi lidmi, kteří se zajímají o vrahy tak, jako já. Tento muž je přezdíván Killer Clown, tedy "Zabijácký klaun" a to proto, že vystupoval na různých dětských oslavách a charitativních akcích v převleku klauna. A ano, je to tak úchylné, jak to zní, protože právě on patří k těm nejodpornějším vrahům, protože vraždil a znásilňoval děti. Konkrétně tedy zavraždil a pravděpodobně i zneužil 33 chlapců a mladých mužů. Vždycky mě zajímalo několik věcí... jestli mají tihle lidé nějaké problematické dětství, ze kterého jim zkrátka hráblo, nebo jestli měli nějakou psychickou chorobu, která je nutila tyhle věci dělat. Nebo jestli prostě byli jen úchylnými vrahy a násilníky. Další věcí je, že když tihle lidé zavražili tolik lidí, většinou vraždili v průběhu docela dlouhých let, tudíž mě fascinuje fakt, že jim to procházelo tak dlouho. V případě Gacyho šlo o interval mezi roky 1972 a 1978. V roce 1980 byl odsouzen k smrti za 12 z těchto vražd. Trest smrti byl vykonán až po 14 letech a byl usmrcen smrtící injekcí, která se v Illinois užívala a možná pořád užívá, nejsem si jistá, jak to mají s trestem smrti zrovna tam.

John Wayne Gacy měl dvě sestry, se kterými si byl blízký, stejně tak s matkou. Všichni čtyři ale byli fyzicky týráni jejich otcem, který byl alkoholik. Zjistila jsem, že alkoholismus některého rodičů a s tím spojené týrání, jsou častým faktem minulosti spousty vrahů, o kterých jsem četla. Že by traumata z dětství mohla být tak silná? Nevím. Možná. Myslím ale, že to možná byla to, co ho přehouplo na úroveň psychopata. Nemyslím si ale, že by to byl jediný důvod. Možná s tím ale souviselo to, že ho často mlátil do hlavy, to už nejspíš nikdy nezjistíme. Sám byl v útlém věku i sexuálně zneužit, ne vyloženě znásilněn, ale šlo o určitý druh sexuálního obtěžování. Měl i zdravotní problémy, mezi nimiž trpěl i black-outy. Později se dokonce oženil a měl dvě děti, v téhle době ještě neprojevoval nějaké zřejmé touhy znásilňovat a vraždit. To se zlomilo až v roce 1967, kdy poprvé někoho sexuálně zneužil. Byl odsouzen za sodomii na 10 let vězení, žena se s ním rozvedla a své děti už nikdy neviděl. To vše předcházelo jeho vraždění. Zásadní chybou v téhle době nejspíš bylo, že byl propuštěn na podmínku již po 18 měsících s tím, že musel žít v Chicagu u matky a byl pravidelně kontrolován. Byl obviněn z dalších případů zneužití, ale pokaždé byla obvinění zametena pod koberec nebo stáhnuta pro nedostatek důkazů. Znovu se oženil, ale později přestal mít o svou ženu zájem a jeho zájem o mladé chlapce se stále zvyšoval. To už nastala ta doba, ve které spáchal většinu svých činů.

Jeho první vražda byla vlastně tak trochu způsobena nedorozuměním. Strávil noc u své první oběti, která ráno připravovala snídani. Chlapec ho šel vzbudit, ale v ruce měl kuchyňský nůž. Gacy si zřejmě myslel, že chce chlapec zaútočit, došlo k potyčce a chlapec Gacyho omylem pořezal. To Gacyho rozčílilo natolik, že se začli rvát a skončilo to tím, že chlapce ubodal. Což by se teoreticky dalo brát jako vražda z afektu... ale ta úchylnější část přichází ve chvíli, kdy Gacy později po zatčení přiznal, že ho zabití toho chlapce sexuálně vzrušilo a dokonce měl přitom i orgasmus. Tahle událost se stala klíčovou v sérii vražd, na které došlo v průběhu dalších let. Abych to zkrátila, byl zatčen v roce 1978. Svou obhajobu se snažil postavit na tom, že trpěl paranoidní schizofrenií, což bych osobně ani nějak nevylučovala, vzhledem k tomu, že zavraždil 30 lidí, tak prostě normální být nemohl. Vše ale tedy nasvědčuje tomu, že byl při smyslech, když vraždil. Jak je ale možné, že vraždil 6 let bez toho, aby padl v podezření? Poslední slova tohoto muže zněla: "Polibte mi prdel." Tenhle člověk byl bezpochyby monstrum. Ať už z jakéhokoliv důvodu.

Carroll Edward Cole. O tomhle člověku jsem četla poprvé až včera, když jsem přemýšlela o tomhle článku. Zaujal mě především konec jeho života, ale vezmu to popořadě. Cole byl popraven smrtící injekcí v roce 1985. Zavraždil celkem 16 lidí. V dětství si vypěstoval nenávist k ženám, pravděpodobně z toho důvodu, že ho jeho matka fyzicky i psychicky týrala. Zároveň se mu spolužáci posmívali kvůli jeho jménu, které zní jako dívčí. Cole poprvé vraždil už v dětství, kdy utopil v jezeře jednoho ze spolužáků, kteří ho šikanovali. Tehdy to ale bylo uznáno za nehodu, k tomu, že ho ve skutečnosti utopil, se přiznal až v pamětech, které napsal ve vězení. Už jako mladistvý se pokusil uškrtit 11 letou dívku, za což byl odsouzen na 5 let. Po té, co se pokusil uškrtit další 2 ženy se sám přihlásil do nemocnice pro léčbu mentálních onemocnění. Tam ovšem doktoři nenalezli důvod, proč ho na psychiatrii držet, proto byl znovu propuštěn. Což byla očividně chyba. To, že se pokusil uškrtit tři lidi zřejmě nebyl důvod. U tohohle případu mě nejvíc fascinuje asi to, ke kolika pochybením došlo. Poprvé zabil v roce 1971, dvě ženy, které mu podle jeho vlastních slov připomínaly jeho matku.

V roce 1973 se podruhé oženil. Jeho žena byla také alkoholička, jako jeho matka. A asi vám už došlo, jak skončila. Opravdu hodně divná věc nastala ve chvíli, kdy po pár letech v roce 1979 skutečně zavraždil i svou manželku. Její tělo bylo nalezeno zabalené v prostěradle a zavřené v šatně, přesto byl případ uzavřen tak, že zemřela přirozenou smrtí kvůli alkoholismu, a Cole byl tak propuštěn zpět na svobodu. JAK SE KURVA TOHLE STALO? To, že ho nakonec zavřeli, byla vlastně hrozná náhoda. Byl zadržen pro podezření z jedné z dalších vražd. Policie došla ale k závěru, že smrt této oběti nastala z přirozených příčin a chtěli Colea znovu propustit. Dřív, než to ale stihli udělat, přiznal se. Nejen k této vraždě, ale i ke všem ostatním. Prohlásil také, že si není jistý tím, kolik lidí přesně zabil a že většinou konal, když byl pod vlivem alkoholu. V roce 1981 byl odsouzen za tři z těchto vraž v Texasu. Byl odsouzen k doživotnímu vězení. Po smrti jeho matky přistoupil na to, že bude čelit obvinění z vražd spáchaných v Nevadě. To pro něj znamenalo jistou smrt, pokud by byl usvědčen. Vzhledem k tomu, že se přiznal, tak to bylo poměrně jasné. Když zabijete 16 lidí, ani to, že se přiznáte, není polehčující okolnost, a on byl odsouzen k smrti v roce 1984. To vyvolalo další protesty proti trestu smrti, ale Cole sám je odmítl a protestoval proti nim. Když soudce potvrdil trest smrti, Cole prohlásil: "Děkuji, soudce." Thanks, judge. Byl popraven na konci roku 1985. Děkoval soudci, že ho odsoudil k smrti. Byl si vědom toho, že činy, které spáchal, nebyly správné a že si za ně zaslouží ten nejvyšší trest? Možná. Možná, že si uvědomoval, že to, co dělá, dělat nemá, ale nemohl si pomoci a proto trpěl, zžíraný sám sebou a chtěl to ukončit. Možná. Kdo ví, co se mu honilo hlavou. Ale je to právě to, co mě na tomhle tématu tak hrozně zajímá. Baví mě polemizovat o tom, co se jim asi dělo v mysli, když byli schopní takových činů.

Ted Bundy. Tento sériový vrah patří asi k nejznámějším sériovým vrahům vůbec. Jak tak ten článek píšu, dochází mi, že jsem vybrala zatím samé Amíky, ale asi přidám ještě někoho dalšího. Ted Bundy mě vždycky fascinoval. Tedy, ne vyloženě vždycky, ale už hodně dlouhou dobu, co jsem v sobě tenhle zájem o vraždy a různé záhady nalezla. Bundy zavraždil přes 30 žen a dívek, vlastně je možné, že zabil i víc. On byl ale jistě buď sociopat nebo psychopat. On sám prohlásil v posledním rozhovoru před popravou, že jeho rodina neměla nic společného s tím, co se stalo. Vyrostl ve spokojené křesťanské rodině, byl jedním z pěti dětí, jeho rodiče byli milujícími lidmi, kteří vychovávali své děti jak nejlépe uměli a nikdy u nich nedošlo k žádnému fyzickému násilí, psychickému týrání nebo čemukoliv, co by snad mohlo způsobit nějaké trauma, ze kterého se mohl zrodit zárodek něčeho tak šíleného. Bylo ale zjištěno, že jeho rodiče ve skutečnosti byli jeho prarodiče, žena, kterou považoval za svou sestru, byla ve skutečnosti jeho matkou, která ho porodila za svobodna a jeho otec nebyl úplně jistý. I přesto, co tedy on sám říkal o své rodině, nějaká určitá nestabilita tam rozhodně byla. Jeho vlastně dědeček, kterého velkou část života považoval za otce, údajně měl mít násilné sklony, to sám Bundy ale popíral. Co mě ale na tomhle konkrétním případě fascinuje a děsí zároveň je fakt, že on byl vystudovaný psycholog a byl to velmi inteligentní člověk. Není pochyb o tom, že byl skutečně velmi inteligentní. A pro mě osobně je hrozně těžké tak nějak... si dokázat představit, že takhle inteligentní a racionální člověk byl zároveň schopný něčeho tak strašlivého, jako je více než 30 vražd a nekrofílie.

U něj asi nechci zase tak moc rozebírat koho zabil, jak ho zabil a tak, ale spíš jeho jako takového možná nejvíc i v době, kdy už byl za mřížemi. O něm toho vím totiž docela dost. Jeho advokátka o něm řekla: "Ted was the very definition of heartless evil." Tedy: "Ted byl přesnou definicí zla bez srdce." Co mě na jeho případu děsí nejvíc je fakt, že nejspíš opravdu byl. Byl to sociopat, který se vyžíval v bolesti ostatních, vzrušovala ho. On sám popsal postup toho, jak se dostal k vraždění a dává důraz na to, že byl v útlém mládí ovlivněn násilnou pornografií, na kterou se stal závislý, stejně jako na alkoholu. Zároveň mu byla diagnostikována bipolární porucha a mnoho doktorů prohlásilo, že skutečně trpěl jistým druhem psychopatie. Pro mě osobně byl neskutečně zajímavý zážitek podívat se na rozhovor s ním, který byl natočen den před jeho popravou na elektrickém křesle v roce 1989. Je pro mě ale hrozně těžké se nějak postavit k tomu, co on říká sám o sobě, nějak si to přebrat a rozhodnout se, čemu věřit a čemu ne. Ten člověk si byl sám vědom, že dělá špatné věci, alespoň to tvrdí. Sám o sobě jednou řekl, že je tím "nejchladnějším zkurvysynem, jakého kdy někdo potká". Ale pro mě osobně, pro mou povahu je nemožné akceptovat fakt, že skutečně byl čistým zlem. Přesto, co všechno spáchal, koncept čistého zla je pro mou životní filozofii zkrátka neakceptovatelný a nepochopitelný. Ten člověk ale rozhodně byl šílenec. To, co je na tom tak trochu děsivé je fakt, který popisuje i v tom rozhovoru... že on na první pohled nepůsobí jako někdo, o kom byste řekli že je s ním něco špatně, měl mimo to, co dělal, normální život, normální rodinu, normální přátelé z nichž nikdo netušil nic o té jeho temné stránce a když to vyplavalo na povrch, všichni byli v šoku a já, ačkoliv ho znám jen z těch rozhovorů, tak si tak nějak dovedu představit proč tomu tak nejspíš bylo. Kdo by se chtěl kouknout na rozhovor s ním, dám vám sem video. Ještě na závěr... Poslední slova, která slyšel od své matky v den popravy byla: "You will always be my precious son." Toliko o mateřské lásce.

Paul Bernardo a Karla Homolka. Tentokrát tedy vrazi z Kanady. A ano, u tohohle případu byli zapojeni dva lidé. Na tomhle případě moc nechápu hned několik věcí. Teda vlastně celkově celý tenhle případ. Tihle dva společně mučili, znásilňovali a zabíjeli lidi. Mají na kontě 4 vraždy a nejspíš více než 13 znásilnění. Zajímavé na tomto případě je, že když byli dopadeni, Karla se rozhodla, že svého manžela prodá za informace a trvala na tom, že jí ke spolupráci na těchto činech přinutil. Byla odsouzena pouze na 12 let vězení právě díky této spolupráci. Později se ale objevily další důkazy, včetně nahrávek, protože tihle dva své činy natáčeli, což je fakt nechutný, a na těch nahrávkách je údajně jisté, že její spolupráce byla větší, než tvrdila. Její soud už byl ovšem uzavřen. Ona skutečně byla po 12 letech ve vězení propuštěna z vězení. To vyvolalo skutečně velkou kontroverzi. Změnila si jméno a nyní je znovu vdaná a má tři děti. Když jsem si ale četla o tomhle případu poprvé, a vlastně i když jsem si ho kvůli tomuhle článku osvěžovala, fakt nedokážu pochopit, jak mohla dostat tak málo za to, na čem se podílela, ať už spolupracovala nebo ne. Kdyby ji k tomu skutečně nutil, tak ještě možná, ale právě podle těch nahrávek to tak nejspíš nebylo.

Tihle dva mají na svědomí dokonce sestru Karly, Tammy Homolku, kterou zdrogovali, znásilnili a ona se pak zadusila vlastními zvratky. Nebyla to tedy vyloženě vražda, ale spíš zabití z nepozornosti, ale přesto, maji jí na svědomí. Zabili dvě školačky, Leslie Mahaffy a Kristen French. Ta 4. oběť, u té nikdy tak nějak nebylo zjištěno, jestli ji opravdu zabili tihle dva pro nedosatek důkazů. Co je teda pravda je, že Homolka párkrát projevila určitý náznak toho, že jí ty životy těch lidí nebyly úplně ukradený, protože teda sice byla dost úchylná na to, aby jako svatební dar manželovi zdrogovala 15 leté děvče a společně ji potom znásilnili, ale když přestala pod vlivem drog dýchat, zavolala 911, aby pomohli. O pár minut ale volala zpátky, že je všechno v pořádku, dívka tento útok nejspíš přežila, její případ ale nebyl veřejně nikdy komentován kvůli ochraně dívky. Bernardo tedy znásilňoval ještě před tím, než si vzal Homolku. Měl přezdívku "násilník ze Scarborough". Celkem údajně znásilnil asi 11 žen než poznal Karlu a potom ještě teda ty 4 nebo 5 dalších. Bernardo se doznal ke všem znásilněním, nikdy ale nepřestal trvat na tom, že vraždila Homolka. Jak to opravdu bylo už se asi nikdy nedozvíme. Jisté jsou dvě věci, dělali odporné věci a tresty jsou rozdané. Bernardo je ve vězení na doživotí, rotože v Kanadě už není trest smrti. A teda fakt nechápu, jak se vám můžou balit chlapi, když mu prozradíte, že jste seděli 12 let za brutální vraždy se sexuálním podtextem. Jak tohle vysvětlíte svým dětem? Ano, lidé se sice můžou měnit, ale upřímně si to nedovedu reálně představit, jak něco takového člověk může... nevnímat. Ale zřejmě jsou opravdu lidi, kteří na minulost nehledí, ať už byla jakákoliv. Mě osobně ale znervozňuje samotný fakt, že někdo, kdo tohle dělal, chodí volně po světě. Kdyby byla 12 let na psychiatrii, tak neřeknu, ale ona byla "jen" ve vězení. Ano, může ji to změnit, ale přeci jen... prostě nechápu, jak mohla být za něco tak brutálního odsouzena na tak málo let.

Chtěla jsem původně napsat ještě o kauze Dutroux. Chtěla jsem zmínit Chikatila. Chtěla jsem zmínit seriál Making a Murderer a Stevena Averyho, chtěla jsem vlastně zmínit ještě spoustu lidí, ale rozhodla jsem se, že to ukončím tady. Původně jsem ani nechtěla psát o Bundovi, ale potom jsem narazila na ten rozhovor s ním a zkrátka jsem ho nedokázala přeskočit. Původně zamýšlené zastoupili v tomhle článku nakonec jiní, ale myslím si, že to není poslední článek na toto téma. Ať už z něj usoudíte, že jsem úchyl, nebo ne, mě hrozně bavilo ho psát, i když mi to neskutečně trvalo. Respektive mě hrozně bavilo si oživovat věci, o kterých jsem dřív četla, abych ho mohla napsat a dostala jsem se k dalším zajímavým věcem, které jsem dřív nečetla nebo neviděla. Třeba ten rozhovor s Bundou nebo i rozhovor s Colem. To, jestli si myslíte, že je můj zájem o tyhle lidi úchylný, už nechám na vás. A tleskám všem, kteří si článek přečetli celý. A trochu i těm, kteří si přečetli alespoň o jednom z případů, které jsem vybrala.