Hudební koutek, aneb jaké písně v poslední době sjíždím vol. 3

Už se tady opět nějakou dobu neobjevilo něco málo z hudebního koutku a tak jsem se rozhodla, že se na to vrhnu teď. Chtěla bych někdy v brzké době pokračovat s hudební výzvou, kterou jsem si stanovila, ale vlastně jsem nenapsala ani jeden článek (možná jeden, už nevím), ale to nejspíš až v příštím týdnu, jestli vůbec. V posledních pár týdnech jsem si ale opět oblíbila několik písniček, které nějak nejsem schopná přestat poslouchat stále dokola. Některé z minula mi stále ještě vydržely musím říct. Přidalo se k nim ale pár nových. Některé by do mě někdo možná řekl, ale většinu spíš asi ne. V poslední době stále víc a víc tíhnu ke klasickým kytarovkám, indie funku a tak vůbec. Ne, že bych přestala mít ráda věci typu Our Last Night, ale tak nějak se mi tyhle dva směry pořád mísí dohromady a líbí se mi obojí. Nemyslím si ale, že by to byl nějaký zločin. Můj hudební vkus nikdy nebyl nijak jednoznačný. Vždycky jsem patřila spíš k těm lidem, kteří hodnotí písničku od písničky, místo škatulkování podle stylu či interpretů. Jsou teda i styly, které neposlouchám v podstatě vůbec, jako třeba dechovka nebo český rap... v podstatě jakýkoliv hip hop a rap, ale jinak jsem dost otevřená všemu, i přesto, že k některým věcem tíhnu víc a k jiným zase méně. Tak třeba se některá z mého výběru bude líbit i vám.

[Stu Larsen - Thirteen Sad Farewells]

Stu Larsen byl v neděli 26. června na Metronom festivalu v Praze. A já jsem tam nebyla. Což mě mrzí, protože Stu Larsen nepatří zrovna k příliš známým interpretům. Začínal tak, že s kytarou cestoval po světě a hrál, ke se naskytla příležitost, až se dostal k tomu, že vydal profesionální album. Nemá žádnou stálou adresu, je to zkrátka dobrodruh. Pochází z Nového Zélandu a narazila jsem na něj díky spolužačce z Nizozemštiny. Od chvíle, co jsem tuhle písničku poprvé slyšela, tak nemůžu přestat. Je to kytarovka, je taková hodně poklidná až jemná. Mně se hrozně líbí. Líbí se mi i Stuův hlas, ale i ten text. V podstatě už ho znám nazpaměť a to znám tu písničku pár dní :D Už jsem si kvůli ní vyplácala všechna data na internet v mobilu... Musím si ji tam konečně natáhnout normálně, ale na to nejdřív musím promazat paměť. Taky vás tak štvou aplikace, kterých je v chytrých mobilech zabudovaných hrozně moc, ale nikdy jste je neotevřeli, akorát tam zabírají místo, protože nejdou odinstalovat? Mě to hrozně vytáčí :D

---

[Justin Bieber - Love Yourself]

Ano, pevně se chyťte, abyste neupadli. Skutečně jsem právě přidala do pěti písní, které v poslední době nemůžu přestat poslouchat, píseň od Justina Biebera. Já nemám ráda Justina Biebera, jeho hudba mi nic moc neříká, ale stejně jako u všeho, i tentokrát nastal okamžik, kdy jsem zkrátka musela upustit od hodnocení interpreta jako takového a vrátila jsem se ke svému osvědčenějšímu hodnocení jednotlivých písní. Když jsem tuhle písničku slyšela úplně poprvé, myslela jsem si, že je to Ed Sheeran. Přišlo mi, že zní nějak divně, ale jelo to dost potichu a tak jsem si říkala, že asi nějaká nová. A pak jsem po nějaké době zjistila, že nová sice jo, ale od Justina. Já jeho písně moc neznám, jak ho neposlouchám, tedy z té poslední doby a to, co znám, tak se mi nelíbí, ale u téhle jsem prostě musela změnit názor. Stejně jako mám v mobilu jedinou písničku od Katy Perry, tak tam mám i jednu od Justina. Nezačnu ho mít kvůli ní ráda jako člověka, ale nemůžu si pomoct. Je to hrozně jiný styl, než na co jsem u něj zvyklá. Líbí se mi jak ten text, tak ten tón, ten pocit, který z ní mám, když ji poslouchám. Nestydím se za to, že se mi líbí, i když je to jedna z nejbizardnějších písní na mém sezamu oblíbených písní, z pohledu lidí, kteří mě alespoň trochu znají.

[Tom Rosenthal - How This Came to Be]

Mánie jménem Tom Rosenthal mě stále nepustila. Došlo to až tak daleko, že jsem mu napsala vzkaz na zeď, že jsem závislá na jeho muzice a on to dokonce lajknul. Ale nebudeme z toho teda dělati aféru, z toho už jsem vyrostla, abych se z toho roztejkala blahem. V minulé části jsem vám sem dávala písničku It's OK, kterou v podstatě poslouchám téměř každý den. Je to teď takový můj ranní rituál. How This Came to Be je ale asi moje druhá nejoblíbenější píseň od něj, hrozně se mi líbí ty smyčcové nástroje v té hudbě a celkově ta melodie a já zkrátka miluju Tomův hlas, nemůžu si pomoct. Nikdy jsem neměla nejoblíbenějšího zpěváka jako takového, ale s tím, jak závislou jsem se na Tomovi stala, jsem si ho nejspíš po 22 letech svého života našla. Vážně doporučuju si od něj poslechnout víc. Jsem si jistá, že v dalším díle této série se objeví i další píseň od něj.

[Walking On Cars - Always Be With You]

Teď mě zase jednou někdo nasral, ách jo :D No nebudu to raději komentovat. 4. píseň je opět z těch, na které mě navedla nějaká kamarádka. Tentokrát to byla konkrétně Žaneta, která se zamilovala do zpěváka kapely Walking on Cars, čemuž se upřímně ani nedivím, protože je skvělej. Líbí se mi ještě jedna písnička od této kapely, no rozhodla jsem se vám sem dát tuhle, protože ta u mě vede. Možná by se mi líbily i další, ale ty už neznám. Kromě toho, že je podle mě skvělý ten song jako takový, se mi takéhrozně líbí ten klip, proto jsem vám nechala to video v původní velikosti a nezužovala jsem ho, abyste se mohli když tak i kouknout.

[Jelen - Jelen]

Něco málo z české tvorby na závěr. Na skupinu Jelen jsem poprvé narazila na letošním Majálesu v den svých 22. narozenin. Věděla jsem o tom, že tahle kapela existuje, ale v životě jsem od nich neslyšela jedinou písničku. Rádio já totiž většinou moc neposlouchám a jinou příležitost jsem k tomu v podstatě neměla. Viděla jsem akorát rozhovor se zpěvákem kapely, když byl jako host v show Karla Šípa - Všechnopárty. Na Majálesu jsme se ale tak nějak s Emily ocitly u pódia na kterém zrovna vystupovali... a od té doby jsem už byla na dvou jejich vystoupeních a máme lístky na třetí. Jednou jsme byly na samostatném koncertu a jednou jsem se na nich ocitla, když vystupovali na Avon pochodu proti rakovině prsu. Skupina Jelen asi nemá jeden jediný styl. Má ve své hudbě spoustu prvků, např. country, blues, folk, a tak dále. Píseň Jelen je vlastně strašně vlezlá :D A já normálně nemám ráda vlezlé písničky, protože se jich pak nemůžu zbavit :D Ale tahle mě zkrátka dostává, vždycky ve mě vyvolá takovou doboru náladu, i když vlastně veselá vůbec není. Je to jedna z mála českých kapel, které opravdu můžu, tak třeba se trefím do vkusu i někomu dalšímu.

Tím už bych tenhle díl uzavřela. Zbývá se už jen zeptat: Jak se vám moje aktuální posedlosti líbí?