Let's talk about Equals.

Zrovna teď jsem psychicky naprosto rozemletá na pidi kousíčky a můj počítač už je téměř vybitý, takže tenhle článek dokončím až zítra. Pro vás čtenáře je mé zítra ale vaším dneškem. Takže budu o dni, kdy jsem konečně po dlouhých měsících nedočkavého čekání viděla Equals, mluvit jako o včerejšku. Včera mi bylo nadšenou Rosie oznámeno, zrovna když jsem mířila domů z Brna, že už se objevila možnost shlédnout film Equals na internetu. A jelikož jsem se na tenhle film skutečně nehorázně těšila, rozhodla jsem se, že se na něj podívám hned, přestože jsem se cítila jak po srážce s buldozerem po té, co jsem od čtvrtka do neděle spala dohromady asi 12 hodin. To možná trochu přeháním, ale řekněme, že jsem tomu spánku zrovna dvakrát moc nedala. Film ale není přehnaně dlouhý, má tuším asi 101 minut, tudíž něco málo přes hodinu a půl a tak jsem věděla, že mě od spánku zase nedělí tak dlouhá doba. Nemohla jsem to odkládat, zkrátka jsem si ten film včera pustila. A byla jsem z něj následně poměrně emocionálně odrovnaná. A právě teď jsem tady proto, abych vám o tom, jaký tenhle film byl, napsala. Nebude to úplně recenze, protože je možné, že mi ujedou nějaké ty spoilery, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. Tímto jste ale byli upozorněni, že tam ty spoilery můžou být, takže čtěte na vlastní nebezpečí. Více se už dozvíte v celém článku. Pokud si chcete přečíst závěrečné hodnocení a nějaké to shrnutí, tak to je pod poslední dvojicí animací, a je to bez spoilerů. Neprozrazuji v celém článku rozuzlení filmu, ačkoliv mám sto chutí se z něj vypsat, ale i přesto jsem napsala docela dost z toho děje, takže tak.

---

Příběh filmu Equals se odehrává v blížě neurčené budoucnosti. Respektive možná, že je tam specifikovaná, ale vzhledem k tomu, že jsem neměla titulky a nerozuměla jsem úplně všem informacím, které byly řečeny na pozadí, nejsem si tím tak úplně jistá. Každopádně je to budoucnost, ve které ve společnosti neexistují emoce. Projev emocí je brán za něco špatného, za projev jakési nemoci jménem SOS - Switch on syndrome. Ten se může vyskytnout u kohokoliv. Má čtyři fáze a zatím na něj nenašli lék. My jsme do tohoto světa vtaženi pohledem na mladého muže jménem Silas. Žije svůj život normálně jako všichni ostatní, což se vám tak nějak doufám bude zdát jako dost nenormální způsob života. Tato společnost je tak ale nastavená. Jednoho dne se ale během dne, zrovna když je Silas v práci, zabije jeden z lidí žijících v této společnosti skokem ze střechy, kdy dopadne přímo před kancelář, kde pracuje Silas. Myslím, že právě tato událost v něm tak nějak vyvolá ty prvotní příznaky "choroby" SOS. Všimne si také, že na smrt toho muže reaguje zvláštně jeho kolegyně jménem Nia, kterou hraje moje draze milovaná Kristen. Jelikož v této společnosti jsou projevy emocí a všechny příznaky, které Silas pociťuje, znamením, že něco není v pořádku, a všichni věří tomu, že to tak je, Silas navštíví lékaře. Ten mu oznámí, že je bohužel v 1. stádiu této choroby, což je pro něj zdrcující. Většina lidí s SOS totiž dříve nebo později spáchá sebevraždu, ať už jsou odvedeni na zvláštní oddělení nemocnice jménem DET, nebo ještě před tím.

Nia je ve 4. stádiu SOS, až na to, že ona se rozhodla nejít k lékaři. Rozhodla se skrývat v ten moment, kdy zjistila, že se u ní "nemoc" projevila. Silas je pr ní hrozbou, protože si začne všímat některých věcí. Zároveň si ale nemůže pomoc. Něco ji k němu přitahuje. Jenomže vztahy, fyzický kontakt a nedej bože i láska, to všechno je v této společnosti zakázáno a trestáno... považováno za něco špatného. Nia a Silas přesto nejsou schopní být jeden bez druhého a tím riskují své životy. V jednu chvíli jsou málem odhaleni a tak se Silas rozhodne, že změní práci, aby dokázali být od sebe. Jenomže ani to jim nevyjde. Láska je silnější než to, co jim hrozí. Rozhodnou se, že využijí tolik času, kolik mají, aby byli spolu. Jednoho dne ale společenství přijde se skvělou správou o tom, že konečně vynalezli lék na SOS. Příznaky této nemoci po něm už na vždycky zmizí a nikdy se nevrátí. A to pro Silase a Niu znamená v podstatě konec. Rozhodnou se tedy, že společně utečou, za pomoci Bess (Jacki Weaver) a Jonase (Guy Pearce), kteří tajně pořádají schůzky lidí s SOS, na které Silas chodil. Jak už to tak ale bývá, všechno se nepovede úplně podle plánu.

Když se o filmu začalo mluvit, šly takové hlasy o tom, že to má být moderní pojetí knihy 1984. S tou to ale příliš společného nemá. Respektive ano, ta budoucnost je podobného rázu. Společnost bez emocí, bez vztahů, zmanipulovaná. V tomhle světě, který nám Drake Doremus ukázal, jde skutečně o děsivou představu budoucnosti. Všichni jsou pravděpodobně naočkováni při narozením něčím, co u nich tlumí emoce a když se projeví, vede to většinou ke smrti, protože jsou k ní dohnáni tou manipulací, která tam probíhá. Já bych to osobně přirovnala tím příběhem spíš k takovému futuristickému Romeovi a Julii. Dva mladí lidé nemůžou být spolu, přestože si nepřejí nic jiného, než právě to. Na obou můžete vidět, jak své emoce nezvládají v okamžiku, kdy nejsou spolu. Nia, která se celý život dokázala skrývat, najednou ztrácí nervy a málem sama sebe prozradí. V tomhle filmu se nemluví tolik, jako v jiných filmech. Tenhle film je přesně takový, jaký jsem si myslela, že bude. Založený na intimitě, na vztahu těch dvou hlavních postav, na jejich vztahu, na emocích, které prožívají, je to zároveň taky skutečně velká hra barev, vizuální stránka toho filmu je skutečně velmi neobvyklá a mě osobně z ní docela mrazilo. Je tam hodně detailních záběrů na tváře hlavních hrdinů, na oči, na všechno možné. A nesmím zapomenout zmínit dokonalou podkresovou hudbu, která byla podle mě naprosto skvělá. Mluvme u filmů trochu víc i o hudbě prosím :D Ta celkovou atmosféru a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ještě podpořila.

Tenhle film rozhodně není pro každého. To všichni věděli už od začátku. A i proto mě štve, když ho pak hodnotí lidé, kteří z principu nesnášejí sci-fi, nemají rádi Kristen a vadí jim příběhy o lásce. Equals je zvláštní film. Není to něco, co v kině uvidíte běžně. Je to nezávislý snímek, je to sci-fi, je to intimní a tichý film, který možná pro někoho bude mít pomalý spád, ale mě osobně se líbil neskutečně moc. Zaprvé proto, že miluju sci-fi a futuristické záležitosti, zadruhé proto, že mám ráda příběhy o lásce, zatřetí proto, že se zajímám o příběhy, které se odehrávají v jakési dystopické budoucnosti, začtvrté proto, že miluju Kristen a zapáté proto, že si opravdu myslím, že tenhle film je neskutečně citlivě a dobře natočen. Nebudu tvrdit, že ten příběh jako takový, ta kostra toho příběhu, když ji odpreparujete od všech těch dodatků prostředí, doby, reálií atd. okolo, je nějak extrémně originální. Není. Je to příběh o lásce, která by neměla být, přesto na ni ale došlo. To už jsme slyšeli mnohokrát, ale mě to třeba bavit nepřestává. Prostředí, do kterého je tento příběh zasazen v Equals je unikátní. Respektive alespoň já jsem nikdy před tím takovýhle film neviděla. Jediné, co mi trochu bránilo v tom si tenhle film plně užít, byl fakt, že celkem často tam ti dva šeptali a v těch pasážích jsem měla trochu problém rozumět, sem a tam. Na konci ale ze mě klasicky byla zase blábolící emocionálně vyčerpaná troska. Kristeniny filmy na mě v poslední době tenhle účinek mají A to je dobře. To je to, proč její snímky tak miluju. Protože si z nich odnesete nějaké pocity. A při koukání na tenhle film člověk najednou měl pocit, že potřebuje něco, co mu dokáže, že on není bezcitný robot, jako lidé v této společnosti.

Co se Kristen týče, tak ta podle mě předvedla naprosto skvělý výkon. Ostatně jako vždycky. Nebudu vám lhát, kdyby v tom Kristen nehrála, nejspíš bych si ten film neužila ani zdaleka tolik, jako jsem si ho užila takhle. Opět ukázala, že je herečka s velkým H. Ať si říká kdo chce co chce, já to neposlouchám, byla zkrátka úžasná. Nedivím se, že byla na tenhle film tak hrdá, je to skutečně něco neobvyklého a výjimečného. A Nicholas byl jako Silas taky skvělý. Já jsem ho neviděla zase v tolika filmech, ale mám ho ráda a dokázal, abych ho měla ráda i nadále.

Na závěr tedy číselné hodnocení: 9 bodů z 10

Proč jen 9 a ne 10? Asi proto, že mi kvůli absenci titulek uniklo pár informací a některé části dialogů, tak to nebylo úplně ideální sledování filmu. A objektivně taky trochu i proto, že by se mi ten film asi nelíbil tolik, jak se mi líbil, kdyby v něm nebyla Kristen. Každopádně, pokud máte rádi tento druh příběhů, moje hodnocení je jasné.

Pokud ale nemáte rádi žádný z aspektů tohoto filmu - sci-fi, dystopie, intimita, málo dialogů, hodně detailních záběrů, příběh o lásce, atd... tak pro vás je moje hodnocení jiné.

Tedy spíš ušetřete mě bolesti.

Protože jsou prostě filmy, na které by neměli koukat všichni lidé. Vlastně na žádný film by neměli koukat všichni lidé. Nechápu totiž ty lidi, kteří ví, že tenhle žánr nesnáší nebo nesnáší Kristen nebo cokoliv, ale stejně si ten film pustí, jen aby mohli pak všude psát, jaká to byla srajda.