Nerve. Aneb jak jsem nedokázala vydržet se nepodívat.

Poprvé jsem se o filmu Nerve dozvěděla od svého oblíbeného youtubera. Já na youtube sleduju v podstatě už jen jeho. Jmenuje se Jeremy Jahns a natáčí recenze filmů. Rozhodně doporučuju, je skvělej. A hlavně se s ním většinou shodnu na tom, co si o kterém filmu myslím. Většinou na jeho recenze koukám až potom, co vidím ten a ten film, protože mě zajímá, co si o něm myslí jiní lidé, ale v tomto případě jsem recenzi viděla už před tím. On dělá recene bez spoilerů, takže to bylo bezpečné. Zaujal mě plakát k tomu filmu a všimla jsem si, že tam hrají Emma Roberts a Dave Franco. To a ta recenze mě přesvědčily o tom, že ten film zkrátka musím vidět. Jenomže pořád nikde nebyl k sehnání a já na něj nechtěla jít do kina, protože nemám s kým na to jít. Moji přátelé na tyhle druhy filmů nechodí a tak jsem akorát pořád stalkovala internet, jestli už se to někde neobjevilo. A jakmile se to objevilo, i když v úplně strašné kvalitě, prostě jsem nebyla schopná odolat a musela jsem se podívat. Takový ten vnitřní pocit, že už nemůžu dál čekat. Jen jsem si to trochu pokazila už před těmi pár týdny, když jsem si omylem vyspoilerovala jednu konkrétní část, ale nevadí. A teď už tedy k filmu jako takovému. Možná se neubráním jednomu, dvěma spoilerům, tak na vlastní nebezpečí.

---

Nerve vypráví příběh, který se celý odehrává během 24 hodin. Hned na začátku se setkáváme se studentku posledního ročníu střední jménem Venus, které ale všichni říkají Vee. Už od začátku je jasné, že Vee je takovou z těch lidí, jako jsem já. Nejsou si moc jistí sami sebou, nemají moc odvahy se k něčemu rozhoupat a nad vším příliš přemýšlí. Zkrátka neriskují. Její kamarádka Sydney jí ale pošle odkaz na novou hru, která se jmenuje Nerve. Něco jako pravda nebo úkol, mínus ta pravda. Spočívá to v tom, že se člověk zaregistruje, buď jako "player" - hráč nebo jako "watcher" - divák. Diváci potom zadávají hráčům různé úkoly, za které hráči můžou získat peníze. Hráči také získávají fanoušky v lidech, kteří hru sledují. Hráči se u plnění úkolů natáčejí. Když nesplníš přijatou výzvu, vypadáváš ze hry. Sydney se do té hry zaregistruje. A potom udělá něco, co donutí Vee, že se naštve a chce dokázat, že není tak nudná a že taky dokáže riskovat. Zaregistruje se do hry a tím začne něco, co už nejde zastavit. Vee se při svém prvním úkolu setkává s Ianem. Zdánlivě náhodné setkání se stane osudovým. Ti dva se ve hře spojí a všechno se zdá zkrátka jako pořádně zábavná noc. Věci se ale začínají přiostřovat. A ze zdánlivě nevinné hry se najednou stane hra o holý život.

Toliko k příběhu dá se říct bez spoilerů. Musím říct, že já bych vyhořela už u první výzvy... Znám se. Ono by to vlastně bylo lepší. Jak už jsem říkala, většina filmu se odehrává během jedné noci, kdy Vee s Ianem přijímají stále další a další výzvy. A stále nebezpečnější a nebezpečnější. V traileru byla ukázaná jedna z nich, kdy měli jet na motorce rychlostí 60 mil za hodinu, zatímco Ian bude mít zakryté hledí a pojede poslepu. Tohle už rozhodně sranda není, ale pro Vee je to adrenalin, jaký nezažila. V určitém momentě ale začnete tušit, že něco tak trochu nehraje, na což pak přijde i nejlepší kamarád Vee, který ji tajně sleduje, protože o ni má strach. Ian už jednou Nerve hrál. V Seattlu. A zemřel při tom jeden jeho kamarád. A tak si začnete říkat, proč to ten magor hraje znovu a jakou roli v tom hraje Vee. Všechno se samozřejmě dozvíme a dopadne to tak, jak to dopadne, což už vám neřeknu.

Nerve je každopádně film, který vám... způsobí vážně nervy. Podvědomě tušíte, že hlavní postavu asi neodpraví hned v první půlce filmu, ale trošku to s vámi přeci jen cuká. Ten film mě musím říct vážně bavil. Četla jsem na čsfd nějaké názory a hodnocení je takové... že je to v červených číslech, ale dost těsně, ale to je asi i proto, že to oficiálně je v kinech až od 8. září. Mně se ten film ale vážně hodně líbil. Zaprvé, Emma je tam skvělá a já ji mám moc ráda. Dave Franco je k sežrání, mám ho mnohem radši, než jeho staršího a o něco slavnějšího bratra Jamese, už od dob Podfukářů. Ten film na mě měl tak trochu podobný účinek, jako na postavy ta hra. Oni nemohli přestat hrát a já jsem nemohla přestat koukat. Hrozně jsem chtěla vědět, co bude dál, chtěla jsem vědět, co je Ian zač, chtěla jsem vědět, jak to bude dál, jak to celé dopadne a to i přesto, že jsem tak trochu tušila, jak to dopadne, protože jsem si omylem něco přečetla před pár týdny. I tak jsem byla celou dobu napnutá a ani na chvilku jsem se nenudila. Ten film ubíhá hrozně rychle, je vážně svižný tím dějem, žádné dlouhé dialogy nebo srdceryvné záběry do tváří hlavních hrdinů, jak na sebe zamilovaně koukají. Zkrátka ten film šlape jak hodinky a mě prostě dostal, mně se hrozně zalíbil. Má svoje mouchy, ale zkrátka se mi fakt dost líbil. A byl svým způsobem i děsivý. Čeho všeho jsou lidé schopní... co všechno jsou schopní udělat pro peníze, co všechno jsou schopní zadat jiným lidem, jen aby se pobavili. Nebezpečné věci, věci, které můžou někoho zabít. Kde končí hra a kde začíná realita? Naráží i na tom, jak dnešní mladá generace visí na mobilních telefonech, internetové slávě a počítačových hrách.

Celkově bych film ohodnotila jako nadprůměrný.

Hodnocení: 8 bodů z 10