To jsem si zase po dlouhé době pobrečela, aneb Mr. Church.
V poslední době jsem viděla hrozné množství filmů, o kterých bych chtěla napsat článek, ale zkrátka to nestíhám. Přemýšlela jsem, že bych napsala jeden velký, zkrátka kratší info o všech filmech, které jsem v poslední době viděla, jenomže se moc dobře znám a vím, že bych se neudržela. A tak jsem si zase vybrala jen ten jeden z mnoha, o kterém prostě napsat musím. Mám občas pocit, že musím napsat o každém, ale ne vždycky to udělám. Takhle už mi visí v rozepsaných pár krátkých vět o filmu, který jsem viděla minulý týden, jménem Martha Marcy Mae Marlene s Elizabeth Olsen, ale pořád jsem se nějak neodhodlala ten článek dokončit. Naopak tenhle článek se píše úplně sám. Možná je to tím, že mám zrovna slinu, ale když jsem začala psát o MMMM, tak jsem ji neměla. Anebo je to tím, že film, o kterém teď budu psát, právě skončil a já jsem plná dojmů. Kromě toho ještě nechci jít spát, protože se děsím zítřka. A tak vůbec. Proč se děsím zítřka ale není tématem toho článku. Tím je film s názvem Mr. Church.
Asi jediný film s Eddiem Murphym, který jsem viděla v posledních 10 letech. Když tedy nepočítám Shreka, ale to se nedá počítat, protože na Shreka jsem se stejně koukala s dabingem. Asi je to tím, že ho mám spojeného s přiblblými komediemi typu Dr. Doolittle, kterého jsem sice jako malá měla ráda, ale dneska už si na ně skoro ani nevzpomenu. Nedávno jsem ale zase dělala tu věc, kterou sem tam dělávám. Pustila jsem si jeden dlouhoočekávaný trailer a pak jsem se najednou hodinu proklikávala dalšími a dalšími, až jsem se nakonec proklikala k traileru na film s názvem Mr. Church v hlavní roli s Eddiem Murphym a Britt Robertson. Dva herci, které jsem nikdy nijak zvlášť nesledovala, úplně mě nebrali, ale trailer mě zaujal natolik, že jsem hned věděla, že film musím vidět. A tak se taky stalo. Po dlouhém zápolení s internetem se mi film podařilo kolem tři čtvrtě na dvě ráno dokoukat. Občas vidím trailer a hned vím, že ten film bude hrozná kravina, ale musím ho vidět i tak. Občas ale vím i to, když nějaký film nebude mít ke kravině ani blízko. Občas vím, že nějaký film bude prostě dobrý. Možná, že to je intuice. Anebo jen zkrátka doufám, že ten film bude tak dobrý, jak vypadá. A u tohohle filmu se mi to splnilo. Jak už to tak bývá, dál na vlastní nebezpečí, nejsem dobrá v neříkání spoilerů, i když se zrovna snažím.
Film vypráví příběh o kuchaři jménem Henry Church, kterého ale všichni znají jako pana Churche, zkrátka Mr. Church. Ve filmu padne jeho křestní jméno snad jen dvakrát, možná třikrát. Příběh ale nevypráví on, nýbrž dívka jménem Charlotte Brooks. Jednoho rána se malá Charlie probudí a v kuchyni u nich v domě stojí cizí muž. Její maminka jí řekne, že to je pan Church, jejich nový kuchař. Záhy se dozvídáme, že bývalý přítel její maminky, zařídil, aby se o ni a její dceru pak Church postaral do její smrti, vařil jim, pomáhal jim a také čerpal peníze z účtu, který ten bývalý zařídil, než zemřel. Charlie matka je totiž nemocná a doktoři jí dávají 6 měsíců. Jenomže z 6 měsíců se najednou stalo 6 let a pan Church stále dělá kuchaře u Brooksových doma. Z toho, co se jevilo jako půlroční výpomoc, se nakonec stane pevné přátelství. Ačkoliv Charlie původně nechtěla ani slyšet o tom, že by u nich Mr. Church vařil a staral se o domácnost, vytvoří si k němu velmi blízký vztah, který trvá i po smrti matky Charlotte až do smrti pana Churche.Řeknu vám to narovinu. Ten film není strhující na nějakou akci nebo velmi dramatické chvíle. Je to příběh ze života. Opravdu ze života, protože je to založené na skutečném příběhu, přestože okolnosti ve filmu jsou trochu pozměněné. Je to příběh o přátelství na celý život, ať už je jakkoliv nepravděpodobné. Je to o rodině, o lásce a o hlubokém poutu mezi lidmi. U tohohle filmu od začátku do konce tušíte, jak skončí, ale ani to vám nezabrání, abyste si ho užili. Mr. Church se o Charlie staral od jejích 10 let, aby nakonec zemřel, když se o něj starala Charlie. Už jenom když to píšu, tak je mi do breku. U tohohle filmu si vážně pobrečíte, ať už jste takové citlivky jako já, nebo nejste. Aspoň si to myslím, těžko se mi to hodnotí, vzhledem k tomu, že já jsem hrozná plačka. Každopádně je tenhle film ale opravdu velmi dojemný a vyvolal ve mně hroznou smršť pocitů. Na první shlédnutí jsem se do toho filmu zamilovala. Herecky skvělý, příběhově silný, s úžasnou atmosférou (včetně té dobové, protože se to odehrává v 70. a 80. letech 20. století).
Není to prvoplánový doják, ačkoliv je to doják. Ale je to dojemné proto, že ten příběh působí tak skutečně, i díky skvělým hercům a podle mě i skvělému scénáři, ne proto, že to z vás chtějí tvůrci za každou cenu vymlátit a schválně vám tam rvou scény, u kterých budete bulet. Není tam žádné srdcervoucí patnáctihodinové zobrazení smrti hlavní postavy. Celý film je velmi jemný, citlivý, tichý, působí poklidně, má své výkyvy v náladě, ale celkově působí uceleným a hlavně krásným dojmem. Ačkoliv je i smutný, tak je především hodně silný a krásný. I když mě nechal v slzách, zároveň i s úsměvem na tváři. Takovéhle filmy by měly být oceňovány, ne ty prvoplánové trháky točené pro Oscary. Hodně doufám, že se tenhle film dostane k více lidem a že nezapadne, protože tvůrci mají být na co hrdí. Rozhodně se zapsal mezi nejlepší filmy, které jsem v poslední době viděla a dost možná i k nejlepším dramatům, které jsem vůbec kdy viděla. Troufám si i říct, že to byla Eddieho nejlepší role. Ale to se říká člověku, který s ním viděl asi tak 4 filmy, jestli vůbec...
Celkové hodnocení: 10 bodů z 10, jednoznačně.
Když se celým filmem ještě prolíná jazz, tak ho zkrátka musíte milovat.
A možná pak i panu Churchovi nakonci odpustíte, že jste sem tam nechápali, proč se chová tak, jak se chová.
Komentáře
Okomentovat