O stařecké nespavosti, studiu a rakiji, aneb měla bych se zamyslet.

Alkohol škodí zdraví, děti. Zapamatujte si to. Je mi blbě celej den a dost možná bude ještě i zítra. Ale to nevadí. Nevadí, protože byl alkohol zároveň tentokrát katalizátorem fakt skvělý zábavy na skvělym večírku pořádaném spolužačkou z turečtiny. Můžu s jistotou říct, že za celých skoro 28 let, co jsem na světě, byla tohle zaručeně ta nejlepší párty, na které jsem kdy byla. Ne, že bych jich měla za sebou nějak moc, ale přeci jen už jsem nějaké zažila. Proč? Řekla bych, že to bylo hlavně tím, co tam bylo za lidi. Protože dobrá společnost je základ. 

Už od minulého pátku, tedy od 25. března, mám fakt problém se spaním. Proč? Protože mi hrabe. Měla jsem toho hrozně moc a nebyla jsem schopná se dostatečně uklidnit, abych mohla v klidu spát. Stalo se tak, že jsem z pátka na sobotu spala jen asi 3 hodiny, ze soboty na neděli asi 4, z neděle na pondělí asi 3, protože jsem koukala na předávání Oscarů, protože jak víme, jsem píča a svý limity si začnu uvědomovat až v momentě, kdy padám na hubu. Do toho jsem ještě pořád přemýšlela o tom, že si musím podat daňové přiznání a udělat tohle, tamto, támhleto... A tak jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, co to znamená stařecká nespavost, nebo spíš, co si pod tím pojmem představuju. Do toho jsem od neděle do středy včetně měla směny a už jsem fakt myslela, že vypustím duši. Tenhle týden to snad tak hrozné nebude. 

Celý týden byl ale dost šílený a zdálo se, že nebude jediný den, kdy si odpočinu. A taky teda ne, až dneska. Přestože jsem už v týdnu málem vypustila duši a ještě jsem zvládla nastydnout, protože venku se přes noc ochladilo třeba o 15 stupňů, hrozně jsem se těšila na pátek. Proč? Protože jsme se už dlouho domlouvaly s kolegyněmi z mého posledního a nejlepšího oboru, o němž jsem se už v nějakém článku zmínila, že uspořádáme večeři u jedné z nich doma. A jak se mi normálně nikdy nikam nechce, protože jsem zápecník a když jsem unavená, tak bych si nejradši lehla do postele a už z ní nevylezla, nikdy, tak na tuhle akci se mi chtělo hrozně moc. A jak se říká, že když se člověk netěší, tak je to super a když se člověk těší, tak to tak super neni? Tak to jsou kecy. Těšila jsem se a bylo to skvělý. Ve škole se sice už ukázat nemůžu, ale skvělý to bylo. 

Ale ne, co se stane na house párty, zůstane na house párty. Proč ale sakra vytahoval tu rakiji teda opravdu nevím. Respektive vím, ale proč jsem ji pila? Proč? Protože jsem idiot, to je úplně jednoduchý. Jsem idiot, kterýmu co nalejete, to vypiju. Řekla jsem holkám před párty, ať mě proboha hlavně drží pryč od tvrdýho alkoholu. No a co se stalo, že jo, samozřejmě, že jsem si nechala nalejvat rakiji. A samozřejmě, že když došla rakije, tak mi byla dolívána borovička a samozřejmě, že jsem jí pila. Proč. Jsem. Taková. Kráva? 

Výčitky přišly až dnes. Respektive možná už trochu včera v průběhu, kdy jsem byla fakt nametená. Vzhledem k tomu, že jsme tam s držáky seděli až do tří do rána, tak to ze mě stihlo trochu vyčichnout. Dneska je mi ale brutálně zle celý den. Nezvracela jsem, protože toho skvělýho jídla by byla škoda, ale dobře mi fakt není. Člověk prostě jen seděl, ani na chvíli se nenudil, pořád měl s kým mluvit a o čem... A zase jsem měla pocit, že jsem přesně tam, kde jsem vždycky měla být. I když trochu s křížkem po funuse, respektive takovou dobu po střední a s tolika dalšími studii mezi tím. A vlastně jsem tu měla být přesně v tuhletu chvíli, protože jít na tuhle katedru rovnou, nepoznala bych ty stejné lidi, které mám tak ráda. A to nejen ty, s nimiž do školy chodím teď, ale i lidi z ostatních oborů, především Báru a Feleba, bez kterých by se mi zkrátka žilo hůř.

Trochu kličkuju kolem konkrétních věcí a událostí, kdyby se tu náhodou někdy vyskytl někdo, u koho bych si nepřála, aby tenhle blog četl. Všechny ty lidi mám ale neskutečně ráda a včerejší akce byla zkrátka skvělá. A to i přes rakiji a přes borovičku a i přesto, že jsme to možná trochu přepískly a tak nemáme jen kocovinu alkoholovou, ale lehce i morální. Vždycky přemýšlím o tom, co se dělo a co bych udělala jinak a co jsem měla říct jinak a proč jsem něco neřekla jinak, ale včera ne. Včera jsem tak nějak po dlouhý době nepředstírala, že jsem něco, co nejsem, uvolnila jsem se, byla jsem sama sebou a prostě si užívala ty momenty, které jsem žila. Asi i vzhledem ke všem situacím, které se dějí ve světě, si člověk fakt nějak uvědomuje, že musí žít tím okamžikem a úplně neřešit každou blbost, kterou plácne. A že jich teda včera padla spousta. Jen se k alkoholu poslední dobou obracím nějak moc často... A měla bych s tím asi něco dělat. Minimálně bych se nad sebou měla zamyslet. Teď ale pár dní až týdnů na alkohol nesáhnu... nebo tedy rozhodně ne na tvrdej. Proč já jim vůbec říkala, že ho maj ode mě držet dál? Očividně jsem nežádala ty nejlepší lidi na hlídání. Ale tak co, byla prdel.